Deník N

Až do krve. Podvod a lež v Silicon Valley

Elizabeth Holmesová na obálce českého vydání knihy Zlá krev. Foto: Jan Melvil Publishing
Elizabeth Holmesová na obálce českého vydání knihy Zlá krev. Foto: Jan Melvil Publishing

Kniha Zlá krev, kterou napsal americký novinář John Carreyrou, popisuje vzestup a pád firmy řízené silnou vůlí, touhou uspět, absencí morálky a strachem z injekčních jehel.

Příběh společnosti Theranos se dá odvyprávět dost jednoduše. Elizabeth Holmesová, tehdy devatenáctiletá studentka druhého ročníku chemického inženýrství na Stanfordu, přišla s revolučním nápadem: použít nepatrný, bezbolestně odebraný vzorek krve k mnoha souběžně a automaticky provedeným diagnostickým testům a celé to provozovat jako webovou službu. Zájemce si odebere krev z prstu do maličké kazety, vloží do analyzátoru velikosti mikrovlnné trouby a za pár minut má výsledky. Analyzátor by uživatelé mohli mít doma anebo by mohli chodit na odběry jako dosud, ovšem s tím rozdílem, že by všechno šlo mnohem rychleji a důkladněji. Dnes se hlavně z ekonomických důvodů dělá jen několik málo krevních testů podle aktuální diagnózy. Velká baterie testů, které byste si dokonce mohli dělat doma, by mohla včas upozornit na netušená zdravotní rizika.

Byl by to, jak se v Silicon Valley říká, game changer.

Nepovedená kopie Steva Jobse

Holmesová pro svůj nápad rychle získala špičkové pracovníky – vědce i manažery – a také investory. Někteří z nich se stali jejími mocnými zastánci: bývalí američtí ministři zahraničí George Schultz a Henry Kissinger, bývalý ministr obrany William Perry a James Mattis, mediální magnát Rupert Murdoch. Ti všichni se těšili na obrovské zhodnocení svých peněz a líbilo se jim, že pomáhají – jak tomu Holmesová říkala – „nejdůležitější věci, jakou lidstvo dosud vynalezlo“.

Jenže ta nejdůležitější věc v dějinách lidstva měla své háčky. Analýzy selhávaly, protože Holmesová trvala (údajně kvůli svému vlastnímu odporu k injekčním jehlám) na minimálním objemu odebraného vzorku, ale čím méně krve, tím hůř se v ní měří obsah analyzovaných látek.  Selhávala i mechanika a elektronika přístrojů, selhával software. Až sem to byl normální startupový příběh o snaze a selhání.

Holmesová se nevzdala. Jedno z úsloví, jež startupovým světem obíhají, zní „fake it before you make it“, než to uděláš, aspoň to předstírej. Je ovšem něco jiného předstírat nehotovou počítačovou hru, anebo nefungující rozbory krve. Theranos nakoupil běžné komerční analyzátory a přešel na prozatímní model: krev odebranou uživatelům převážel do své laboratoře, kde ji analyzoval – údajně na svém zařízení, ve skutečnosti na standardním výrobku, navíc často nekvalifikovaně. Tady se ze startupového vychloubání a přehánění stal regulérní podvod. Holmesová dál slibovala, hledala a nalézala partnery mezi obchodními řetězci a farmaceutickými firmami. Peníze vkládali další a další investoři, odborný tisk nešetřil superlativy. Celková výše investic nakonec překročila 700 milionů dolarů, odhadovaná hodnota firmy (startupy se neobchodují na burze, takže tržní kapitalizace je vždy jen odhadem) dosáhla devíti miliard dolarů. Aniž firma utržila jediný dolar.

Takhle to fungovalo až

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější