Deník N

Kdyby tu byl SSSR na věčné časy, asi bych radši žil komfortněji, říká syn disidentů

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Jedenadvacetiletý student sociologie, skautský vedoucí a muzikant Petr Schovánek má za svůj největší vzor Ježíše. Když byl ale malý, jednoznačnou morální autoritou pro něj byli rodiče, kteří mu vyprávěli, jak v okresním městě bojovali proti režimu. Kvůli tomu byli dlouho sledovaným objektem Státní bezpečnosti. Petr v dalším díle seriálu Děti Husákových dětí říká, že by nepovažoval za morální selhání, pokud by se rodiče režimu podvolili. Naopak by to chápal jako oběť.

Řekněte mi o sobě něco.

Je mi jednadvacet let, druhým rokem studuji sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od šesti let jsem skautem a pátým rokem i skautským vedoucím. Od dětství hraji na trombon, čtyři roky také soukromě hru na trombon učím. Vystudoval jsem Gymnázium a Hudební školu hlavního města Prahy. Hudbě se ale věnuji hlavně skrze hraní v naší kapele Shizzle Orchestra. Jsem také šťastně zadaný. Jinak ještě pracuji ve Skautském institutu v kavárně. V rámci sociologie se zajímám především o problematiku chudoby, sociálního bydlení a bezdomovectví.

Jak?

V této oblasti zatím nepracuji, ale snažím se tématu věnovat například ve svých pracích, které píšu do školy. O chudobě a systémech sociálního bydlení jsem také napsal článek do dvouměsíčníku Křesťanská revue.

Co byste mi řekl o své rodině, která vás do velké míry nejspíš formovala?

V první řadě musím říct, že pocházím z dobré rodiny. Mám veliké štěstí. Měl jsem odmalička stabilní zázemí a byl jsem vychováván velmi liberálně. Přestože si myslím, že jsou moji rodiče v mnoha ohledech spíše konzervativní, měl jsem již od útlého věku velkou míru svobody v tom, co dělám, s kým se bavím, v čem se chci rozvíjet a tak dále. Za zmínku také stojí, že mě a mé sourozence táta už od našeho dětství seznamoval s minulostí našeho státu a hodně mluvil například i o komunismu v Československu. Také bych rád řekl, že mám skvělé vztahy se svým bratrem Davidem a sestrou Johanou a svoji maminku považuji za svatou ženu.

Váš otec je Radek Schovánek, disident z Jičína, kterého pronásledovala StB, s dalším jičínským disidentem Josefem Novotným vyráběli a šířili samizdaty… Po revoluci váš táta pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů. To asi člověka nemůže neovlivnit.

To téma s námi táta řešil odmalička. Bylo u nás doma pořád tak nějak přítomné, mamka s tátou se o tom hodně bavili. Často jsme třeba zpívali písně Karla Kryla. Nebylo mi v té době jasné, o čem se zpívá, ale zajímalo mě to. Pak se můj postoj a názory rozvíjely i ve skautu, kde jsme tuhle problematiku řešili taky. Vlastně se o tom mluvilo, co si pamatuju. Chodili k nám různí kamarádi a kamarádky našich rodičů a o tomto tématu se často bavili. A když pak začali naši pracovat v ÚSTRu, tak se o tom doma mluvilo denně.

Děti Husákových dětí
Před třiceti lety demonstrovali studenti za to, aby oni i budoucí generace mohli žít ve svobodě. Deník N mluvil se zástupci mladých lidí, kteří v době listopadového převratu ještě nebyli na světě. Co si myslí dnešní studenti ve věku 14 až 22 let o současnosti? Bojí se své budoucnosti? Co pro ně znamená svoboda, když nic jiného nikdy ani nezažili? A jací dnešní studenti jsou?

Z celého cyklu Děti Husákových dětí jste s tímhle tématem jako jediný vyrůstal. Sám jste ale nesvobodu nezažil. Co pro vás svoboda osobně znamená?

Odpovědět na tuhle otázku není pro mne vůbec snadné. Vnímání toho, co je svoboda, je podle mě hodně subjektivní. Nejlepší asi bude popsat několik věcí, které považuji za svobodné a skrze které se podle mne svoboda projevuje. Pro mě osobně je to možnost svobodně se vyjadřovat, jednat, bavit se, s kým chci, a nebýt za to nijak perzekvován ze strany státu či jiné instituce. Tvořit a vydávat jakoukoli tvorbu, přestože to samozřejmě určité hranice má, neboť si umím představit i tvorbu, která by měla být zákonem postihnutelná. A asi bych do toho zahrnul i svobodu cestovat, vzdělávat se, důstojně bydlet, mít možnost osobního rozvoje a spoustu dalších věcí. Myslím si, že hodně věcí, které dělám, by mi v předchozím režimu před rokem 1989 umožněno nebylo. Třeba skauting nebyl před rokem 1989 dlouhou dobu povolen, studium sociologie vypadalo u nás také výrazně jinak, bylo hodně ideologické. Vytvářet alternativní drzou rapovou tvorbu by nejspíše taky neprošlo. A kritizovat otevřeně stát za jeho sociální politiku by mne nejspíš tehdy mohlo dostat za mříže.

Ale jsem si vědom toho, že spousta lidí se i dnes může cítit nesvobodně. Oni sice mají právní svobodu cestovat, ale mnohdy na to nemají

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Děti Husákových dětí

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější