Deník N

Snímek Dívka inspiroval skutečný příběh o dívce, která se chtěla stát balerínou, ale narodila se v chlapeckém těle

Foto: Artcam
Foto: Artcam

Debutující belgický režisér ohromil svět procítěným dramatem Dívka. Film o holce zakleté v klučičím těle je výjimečnou podívanou o pochybách nad vlastní tělesností. Dívka přichází i do českých kin a my jsme vyzpovídali režiséra.

Dívka je hraným debutem sotva šestadvacetiletého Lukase Dhonta. Belgický mladík v padnoucím obleku s ním letos v květnu přijel do Cannes a dočkal se vřelého přijetí – Dívka od začátku vzbuzovala zájem a nakonec získala Zlatou kameru, cenu pro nejlepší prvotinu. Patnáctiletá Lara je baletka. Právě přestoupila na náročnou školu, kde dře, aby stačila ostatním. Potřebuje se naučit tančit na špicích, potřebuje zvyšovat výkon… ale ona zatím jenom nenávidí nástroj tance, svého umění – Lara proklíná svoje tělo, s tou odpornou vybouleninou v klíně. Nedočkavě čeká na operaci, která z ní udělá dívku nejen podle jména, ale i těla.

Dívka je uhrančivý film, jenž se vyhýbá klišé ostatních snímků s transsexuální tématikou. A to už proto, že se zde neřeší sexuální dilema – Lara je rozhodnutá na operaci jít a její otec to schvaluje. „Chtěl jsem se zabývat někým, kdo přináší nový pohled na věc,“ vysvětloval Lucas Dhont, když jsem se s ním potkal v Cannes. Bylo nedělní ráno, seděli jsme na vysoké terase Palais des films, kde měla Dívka předchozího dne premiéru. Modrooký mladík zářil sebevědomím. „Přijde mi důležité mluvit o postavách, jež zůstávají ve stínu,“ tvrdil a poukázal na to, že mu nešlo o reakci vnějšího světa na hrdinův/hrdinčin problém. „Mnohem důležitější je pro mě jeho smír s vlastním tělem.“

Jak vnímat své tělo? Často k němu máme komplikovaný vztah. „Právě – a to je moment, kdy překračuju hranice transgenderového tématu. Chtěl jsem tu postavu ukázat jinak, než je obvyklé. Lara nebojuje se svými rodiči nebo s vnějším světem, ale s vlastním nitrem. Chtěl jsem ukázat, jak komplikovaný dokáže být vztah s vlastním tělem.“

Proč nepůsobím mužněji?

Právě zde Dhont elegantně překračuje limity žánru transsexuálního filmu – vždyť osobní nejistota je průvodním znakem puberty obecně. „Když jsem vyrůstal,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější