Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jan Palach byl hrdina, ale být jeho mámou bych nezvládla, říká dcera Husákových dětí

Gabriel Kuchta, Deník N
Gabriel Kuchta, Deník N

Patnáctiletá studentka gymnázia Adéla Feltlová v cyklu Děti Husákových dětí vysvětluje, proč nechce být političkou. Život je podle ní příliš krátký na to, aby ho trávila na schůzích a s lidmi, kteří jí lezou na nervy.

Řekněte mi, jak žijete, co vás zajímá…

Je mi patnáct let a v rámci osmiletého studia chodím na Gymnázium Jiřího Gutha-Jarkovského v Truhlářské v Praze. Jsem v kvintě. Hrozně ráda cestuju, tancuju a jsem instruktorka v turistickém oddíle. K tomu chodím i na sebeobranu. Letos jsem začala navštěvovat i taneční…

Co mi řeknete o rodičích?

Můj táta je onkolog a máma rozhlasová dramaturgyně. Předtím dělala i rozhovory, stříhala je.

Co z toho je vám bližší?

Medicína. Ale bojím se těch přijímaček. A navíc je to šest let a ta škola je vážně těžká. Ale láká mě to. Uvažuju o tom dost.

Jaké alternativy ještě zvažujete?

Vlastně nevím. Nikdy jsem neměla přesnou představu, ale medicína mě baví obecně. Líbí se mi biologie. A taky základy společenských věd, psychologie.

Děti Husákových dětí

Před třiceti lety demonstrovali studenti za to, aby oni i budoucí generace mohli žít ve svobodě. Deník N mluvil se zástupci mladých lidí, kteří v době listopadového převratu ještě nebyli na světě. Co si myslí dnešní studenti ve věku 14 až 22 let o současnosti? Bojí se své budoucnosti? Co pro ně znamená svoboda, když nic jiného nikdy ani nezažili? A jací dnešní studenti jsou?

Umíte si představit konkrétně onkologii?

To asi ne. Tam je to vážně moc těžké. Ale teď jsem měla o prázdninách brigádu v nemocnici na Karláku a pracovala jsem jako sanitářka na III. interním oddělení. Pomáhala jsem důchodcům a strašně mě to bavilo.

Co jste tam všechno dělala?

Přebalovala, krmila, dávala jsem jim prášky, které mi sestra předala… Měla jsem na starosti potrubní poštu, starala se o pitný režim pacientů.

Trávila jste s nimi čas i mimo to?

Ano. Povídala jsem si s nimi, četla jsem jim, když chtěli nebo potřebovali.

Byla to těžká práce?

Než jsem do té práce nastoupila, myslela jsem si, že to mytí a přebalování nebudu zvládat. Ale je to stejné jako u dětí. Plenky a tak… Když jsem tam začala pracovat, zjistila jsem, že je to lehké, a hrozně mě to bavilo. Nebylo pro mě složité se do těch lidí vžít. A třeba to jednou budu taky potřebovat. Bylo krásné, jak děkovali a byli spokojení. Říkali mi, že jsou vděční za to, jak si s nimi chodím povídat.

Gabriel Kuchta, Deník N

Myslíte někdy na budoucnost? Co tam kromě zaměstnání vidíte? Máte z něčeho strach?

Když to beru ze svého hlediska, bojím se už teď a často uvažuju o tom, jak zvládnu maturitu, vysokou školu, práci, děti. Když si to takhle připustím, jsem z toho dost vystresovaná. Mám strach, že nic z toho nezvládnu. Ale…

Ale to jste se před nástupem na brigádu v nemocnici bála taky.

To je pravda. Jinak si myslím, že se budou pořád vyvíjet nějaké nové technologie, a připadá mi to děsivé. Bojím se i ekonomického převratu. Teď se máme dobře, jsme nahoře. Ale ono to zase spadne dolů.

Máte pocit, že byste chtěla zastavit čas?

Možná i jo. Ale zároveň kdyby vynalezli léky proti vážným nemocem, bylo by to samozřejmě úžasné. Na druhou stranu představa, že tu jednou budou třeba létající auta, je děsivá.

Nebo se budou klonovat lidé.

Přesně tak. A děsí mě zbraně, atomové bomby… To jsou ale věci, které existují už teď.

Když si vezmete, v čem žijete vy, a srovnáte to s tím, v čem vyrůstali vaši rodiče, jaký vám ten předlistopadový svět

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Děti Husákových dětí

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější