Deník N

„Nemůžu se bavit, když Hongkong krvácí.“ Jak se změnil můj život ve městě protestů

Slzný plyn není to nejhorší. Je to stres: nikdo neví, jak protesty dopadnou, a lidé propadají beznaději. Hádky rozdělují rodiny a ničí přátelství. Sledování přímých přenosů z protestů vyvolává pocity agonie. Foto: Athit Perawongmetha, Reuters
Slzný plyn není to nejhorší. Je to stres: nikdo neví, jak protesty dopadnou, a lidé propadají beznaději. Hádky rozdělují rodiny a ničí přátelství. Sledování přímých přenosů z protestů vyvolává pocity agonie. Foto: Athit Perawongmetha, Reuters

„Ze začátku z našich životů jednoduše zmizeli někteří lidé. První byli takzvaní frontliners, protestující v prvních liniích, kteří oděni v černém okupují ulice města a svádějí boj s policií. U mě to jsou většinou kamarádi mojí snoubenky. Od 12. června jsme neviděli ani jednoho z nich,“ píše pro Deník N osobní pohled z Hongkongu sinolog Martin Šebeňa.

V Hongkongu se už šestým měsícem nepřetržitě protestuje. Blokády cest, pořádková policie, triády, bitky, vandalismus, střelba a všudypřítomný slzný plyn. Město, ve kterém žijeme, se proměnilo k nepoznání a my postupně sledujeme, jak nám to změnilo životy a jak jsme se těmto změnám i my přizpůsobili.

Varování před večeří

Ze začátku z našich životů jednoduše zmizeli někteří lidé. První byli takzvaní frontliners, protestující v prvních liniích, kteří oděni v černém okupují ulice města a svádí boj s policií. U mě to jsou většinou kamarádi mojí snoubenky, které jsem potkával několikrát ročně u piva nebo grilu. Od 12. června jsme neviděli ani jednoho z nich. Dokonce

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Čína

Hongkong

V tomto okamžiku nejčtenější