Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

K mladým Američanům cítím intuitivní přitažlivost, říká fotografka Tomanová žijící v USA

Foto: Marie Tomanová
Foto: Marie Tomanová

Odjela z Mikulova do Spojených států. I když chtěla původně být malířkou, začala Marie Tomanová pořádně fotografovat až tam – když se skrze intimní autoportréty snažila vyrovnat s nekonečnými lesy Severní Karolíny a metropolitním ruchem New Yorku. Právě po přestěhování do srdce světové kulturní scény začala vznikat série Young American. Po premiéře v Českém centru v New Yorku a vydání knihy je k vidění do 22. listopadu v pražské galerii Pragovka.

Mariin příběh zní jako americký sen. Letmým pohledem možná až příliš. Co se ale za barevnými fotkami lidí, které potkala na newyorských ulicích, vernisážích, večírcích nebo Instagramu skrývá? Jaká byla její cesta z moravského vinohradu mezi současné umělce? Kromě toho jsme ale s fotografkou mluvili i o smrti, nutkání na všechno se vykašlat a vrátit se nebo existenčních problémech. Ale když Marie mluví, ze záře v jejích očích je zřejmé, že ona ten svůj americký sen našla.

Jaký je New York Marie Tomanové?

Na New Yorku je hrozně krásné, že si tam každý může najít to svoje. Já jsem tam našla lidi, kteří mě inspirují. Jsou mladí a krásní – hlavně duchem. Je skvělé potkávat lidi, kteří přišli odjinud, aby si splnili svoje sny. V New Yorku si uvědomíte tu různorodost, kolik různých snů a světů existuje. Lidi si tam taky hodně pomáhají, spolupracují, dělají věci dohromady a vzniká tak velká energie. Pro mě je ale New York hlavně East Village, kde bydlím. To je můj druhý domov, i když je úplně jiný než Mikulov.

Je něco, co na Americe vidíte proto, že jste přišla z venku? A jestli ano, odráží se to nějak ve fotografiích ze souboru Young American?

Když jsem do Ameriky poprvé přišla, všechno bylo strašně nové. Taky bylo poznat, že jsem úplně odjinud, připadala jsem si jako hrozná Východoevropanka. Ale po několika letech pro mě už bylo těžké se do Čech vůbec vrátit. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc jsem se přizpůsobila. Na lidech, kteří jsou na mých fotkách, mě nejvíc lákalo, že jsou mi v něčem podobní. Nějakým způsobem se v nich vidím, cítím vůči nim intuitivní přitažlivost. Když se mě ptají, jak si portrétované vybírám, je to právě pocit napojení. Taky sama sebe skrze jiné lidi hledám, protože oni jsou svým způsobem taky vyděděnci. Jsou kreativní, nebojí se být sami sebou, experimentují. Proto s nimi chci trávit čas, sblížit se s nimi skrze fotku. To mě na nich inspiruje, to je Amerika, do které mám pocit, že patřím.

Marie Tomanová v galerii Pragovka. Foto: Ondřej Trhoň

Takže si taky připadáte jako „young American“?

Už docela ano. Při první vernisáži výstavy v Českém centru v New Yorku jsem byla hrozně nervózní. Fotila jsem tu sérii roky, ale nikdo ji nikdy neviděl. Netušila jsem, co si budou lidi myslet, co třeba ti lidé na fotkách řeknou. Fotila jsem je totiž v různých životních fázích, třeba když na tom nebyli nejlíp. A já fotky nikdy neretušuju, takže když máte někde jizvu, pupínek, jsou vidět. Protože pro mě to není o venkovní kráse, ale

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější