Deník N

Sebevraždy dětí, o kterých se mlčí. Internetová šikana a kybergrooming ničí psychiku i životy, říká expert

"Mnoho útočníků dělá kobercové nálety. Osloví ohromnou spoustu dětí, někdo se vždycky chytí." Martin Kožíšek. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Mnoho útočníků dělá kobercové nálety. Osloví ohromnou spoustu dětí, někdo se vždycky chytí.“ Martin Kožíšek. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Mohl bych vydat ‚dětskou kámasútru‘. Viděl jsem strašné, šílené věci,“ říká specialista na rizikové chování na internetu Martin Kožíšek. Útoky na dospívající děti jsou častější, než si myslíme, ale odehrávají se většinou jinak, než si myslíme, a páchají je nejčastěji jiní útočníci, než by nás napadlo. Kdo jsou predátoři, honiči a troubové? Jak se mají oběti bránit? A co nesmí udělat rozčilený rodič?

Měli bychom spolu mluvit o nebezpečích, která na děti a dospívající číhají na internetu, hlavně tedy o kyberšikaně a takzvaném kybergroomingu. Kybergroomeři z dětí tahají pod různými záminkami (a změnami identity) nahé fotky nebo videa se sexuálním obsahem nebo se je snaží vylákat na skutečné schůzky. Tím bychom asi mohli začít. Kdo jsou internetoví sexuálně motivovaní útočníci?

Hodně se to liší u kluků a holek. U dívek to jsou nejčastěji „obyčejní“ chlápkové, kteří nemají žádnou úchylku, „jen“ si chtějí zpestřit sexuální život. Holky ve čtrnácti už nevypadají jako děti, i když podle zákona dětmi samozřejmě jsou. A u kluků je to podobné, jen jde o homosexuály. Opravdu sofistikované útoky obzvlášť nebezpečných psychopatů nebo třeba pravých pedofilů na malé děti jsou vzácné.

Když jsem četla rozhovor s Vítem Klusákem, který dokončuje film, kvůli němuž „lákal“ do pastí kybergroomery, kteří měli zájem o sex s nezletilými dívkami, měla jsem z toho pocit, že někteří z útočníků byli tak trochu troubové, čímž tedy vůbec nechci zlehčovat nebezpečí, které dětem na internetu hrozí…

Kybergrooming je hrozně nebezpečný, ale ti nejnebezpečnější útočníci na takové jednoduché pasti opravdu neskočí. Skuteční predátoři, zneužívači malých dětí nebo lidé, kteří je „loví“ pro pornobyznys, znají všechny fígle. Abyste dostala do pasti někoho takového, potřebujete několikaměsíční sofistikovanou komunikaci. A je to špička ledovce, i když velmi riziková.

Těmhle lidem, kteří se chytají do jednodušších pastí, které jsme v minulosti líčili i my, když jsem pracoval pro Seznam, říkám „honiči“.

Přitom se nejčastěji mluví o pedofilech. Ale praví pedofilové to tedy nejsou? Protože nejvíc útoků míří na dospívající, kteří jsou sice formálně dětmi, ale biologicky už ne?

Ano. Rozhodně nepatří mezi ty běžné útočníky. Když přijedu na přednášku do školy, vybízí mě učitelé: „Tak žákům řekněte něco o těch pedofilech.“ A já začnu: „Tipněte si, jak je průměrně starý nejčastější útočník na internetu? A jak vypadá?“ Děti: „Padesát, šedesát let! Tlustej, hnusnej. Peďour!“

A ono ne.

Nejčastější útočník na internetu má

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější