Nemusíme s Macronovou vizí budoucnosti souhlasit, ale buďme rádi, že aspoň někdo nějakou má
Komentář Michaela Romancova: Francouzský prezident je jedním z nejmocnějších lidí na světě. Stojí v čele jaderné mocnosti a stálého člena Rady bezpečnosti OSN, jeho veto může zablokovat řešení, či spíše debatu o řešení, libovolného problému, kterému světové společenství věnuje pozornost. Z české perspektivy, v níž do značné míry přirozeně jako politické „těžké váhy“ dominují americký, ruský a čínský prezident a z hlediska ekonomického Německo, to možná není zcela zjevné, ale je tomu tak. Neměli bychom proto přehlížet, že francouzský prezident jeví zájem o svět a má své představy, jak a kam by se (ne)měl ubírat. Právě v těchto dnech, kdy ve světě silně rezonují Macronova slova ze 7. listopadu, že se NATO začíná blížit stavu „mozkové smrti“, k tomu máme velmi dobrou příležitost.
Macronův projev, v němž před francouzskými velvyslanci předestřel většinu z toho, s čím se následně začal obracet i do zahraničí, jako první u nás výborně rozebral bývalý diplomat a bezpečnostní expert Daniel Koštoval na Info.cz. Přehledný a obsáhlý materiál začínající konstatováním: „Francouzský prezident chce mít z EU vojenskou velmoc a začít dialog s Ruskem. S Macronovou vizí má problém německá kancléřka i jeho čeští a slovenští partneři,“ přinesl i Deník N.
Na následujících řádcích se pokusím současné francouzské aktivity zasadit do širšího historického rámce. Na úvod si dovolím připomenout, že francouzský prezident