Nevěřím konspiracím o KGB a prognosťáku. Zeman a Klaus stále ještě dohání ambice utnuté normalizací, říká historik
U příležitosti třicátého výročí sametové revoluce se Deník N v sérii článků věnuje Prognostickému ústavu – instituci, jejíž role za minulého režimu je opředená řadou mýtů. Mluvili jsme s přímými aktéry a prostudovali také dosud málo známé dokumenty v Archivu Akademie věd ČR. Popisujeme vznik, fungování i zánik ústavu, jeho dědictví v polistopadové politice i konspirační teorie s ním spojené. Seriál zahajuje rozhovor s historikem Vítězslavem Sommerem, který se ústavu a socialistické prognostice podrobně věnuje.
Proč vznikl Prognostický ústav?
Souviselo to s hospodářskou krizí, která se začíná více projevovat na přelomu 70. a 80. let. Ještě v 70. letech hospodářský výkon Československa jakžtakž fungoval. V mezinárodním kontextu navíc 70. léta přinesla hlubokou krizi západního kapitalismu, dvě ropné krize a všechno s tím spojené. Takže v tomto srovnání se mohlo říct, že Československo si tu svou malou domácnost nějak udržuje. Ale přelom 70. a 80. let ukázal, že to dál nepůjde. A tam začínají různé změny.
Důležité je, že kvůli pražskému jaru nebylo možné hovořit o ekonomické reformě. Ve východním bloku byly nejtypičtějším řešením tohoto problému úvahy o tržním socialismu a deregulacích, což byl v Československu problém, protože režim byl založený na odmítání roku 1968. Takže bylo třeba promyslet, co dělat.
To ale nebyla jenom československá iniciativa, popud k rozvoji prognostiky dal generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Jurij Andropov. Co od ní čekal?
Prognostika byla považovaná za