A nikdo se neusmívá. Šedivá normalizace v černobílé, život mimo hřejivé pelíšky objektivem Vladimíra Birguse
Šeď, marasmus, omšelost, alkoholismus, ztráta perspektivy. Tváře zakaboněné nebo bez výrazu. Fotograf Vladimír Birgus zachytil 70. a 80. léta v metropolích sovětských satelitů, jako byla Praha, Riga, Varšava nebo Sofie. Bez barev. Bez příkras. Život v těžkém socialismu. Život na ulicích. Mimo hřejivé pelíšky obýváků či chat. Většinu snímků na výstavě Tak mnoho, tak málo vytáhl po třiceti letech, co ležely v archivu, poprvé na světlo. Tucet z nich okomentoval speciálně pro Deník N.
„Nostalgie po ‚starých dobrých časech‘ je smutná a trápí mě, kolik lidí jí trpí. Hlavně je to jedna velká lež. I tyhle fotografie by měly sloužit jako důkaz, jako svědectví těch ‚starých dobrých časů‘. Podívejte se, kolik bylo všude špíny, nedostatku, jak bylo všechno zchátralé a v čem jsme chodili oblékaní,“ procházíme s Vladimírem Birgusem výstavou Tak mnoho, tak málo v prostorách kubistického domu U Černé Matky Boží. Nechme ho tedy vyprávět…
„Fotky, ze kterých jsem vybíral na tuto výstavu, jsem fotil v průběhu dvaceti let v ulicích Prahy, Ostravy, ale taky v Rize, Tallinnu, v Moskvě, v polských i bulharských městech. Většinou jen pro sebe a do šuplíku. Ale věřil jsem, doufal, že je jednou budu moct veřejně ukázat.“
A nikde žádné ponožky
„Jenže když padl režim, vyrojilo se tolik knížek a výstav s tematikou těch normalizačních let, že se mi nechtělo jen přihazovat další na hromadu. Nakonec mi trvalo třicet let, než jsem prošel archiv a udělal z nich výběr. Ale myslím, že se to zrovna v této době perfektně hodí. Snažil jsem se vybrat fotografie, které fungují jako esence těch let.
Všimla jste si, že se na těch fotkách