Deník N

Starověké psací tabulky neměly daleko k dnešním tabletům, upozorňuje renomovaný literární badatel v knize Svět ve slovech

Co mají společného američtí astronauti cestující na palubě Apolla 8, mezopotámští účetní, piráti z bažin v Mexickém zálivu, Alexandr Veliký či Marx a Engels? Ti všichni jsou hrdiny nevšedně pojatých světových dějin literatury Svět ve slovech aneb O síle příběhů utvářet národy, historii a civilizaci.

Autorem knihy je Martin Puchner, původem německý literární kritik, filozof a profesor anglické literatury na Harvardu a v Berkeley. Ve své první do češtiny přeložené publikaci autor neinterpretuje knihy, eposy a manifesty jako pouhé soubory písmenek či krásné příběhy psané pro potěchu krasoduchů, ale vnímá je jako významné aktéry dějin. Jazyk, slova a literatura proto v jeho vyprávění dokážou dobývat území, formovat národy a definovat kulturu.

Zároveň fyzicky navštěvuje místa spjatá s významnými díly či důležitými momenty literární kultury, jako je Trója, Gutenbergova Mohuč či Pamukův Istanbul. I když zrovna v něm si uvědomil, jak absurdní může být cestování za literaturou vedené touhou hledat stopy fikce ve skutečném světě. A zároveň ten výjev vypovídal o síle literatury: „Pamukovi se nějakým způsobem povedlo proměnit naprosto obyčejný bytový dům v něco zvláštního a naplnil ho fikcí, která nás k této budově přitahuje. Možná si jeho obyvatelé jednou uvědomí, že už nejsou jen obyčejnými obyvateli této části Istanbulu, nýbrž že byli zázračně přeneseni do románu, což je zázrak hodný Tisíce a jedné noci.“

Homér jako hra na hrdiny

Přední osobností, na které chce autor svoje teze dokázat a předvést, je Alexandr Veliký, o němž je známo, že byl velkým čtenářem Homéra a snažil se připodobnit jeho hrdinům. Na počátku svých výbojů navštívil místo, kde stávala Trója, obětoval u hrobu héroů Achillea a Patrokla, aby ukázal světu, že hodlá kráčet ve stopách slavné dvojice řeckých válečníků a milenců. V homérském duchu také se svými společníky závodil nahý kolem městských hradeb. V celém svém jednání tak oživoval tradici homérských reků. Jak píše Puchner, slavný Makedonec „přišel do Asie, aby na vlastní kůži prožil příběhy trójské války. Jeho náhled na svět zformoval Homér a on tento světonázor uplatňoval po celou dobu svého tažení. Po příjezdu do Tróje si Alexandr předsevzal, že na Homérovy epické příběhy naváže a dovede je až za hranice básníkovy fantazie. Homérovu vizi rozšířil a rozhodl se zopakovat dobytí Asie ve velkolepějším měřítku.“

Alexandru Velikému ukazují zázraky duchovní architektury Jeruzaléma, ale jeho víc zajímá kniha. Chtěl být totiž Homérem v praxi. Foto: Wikimedia Commons.

A zároveň Homérovo jméno proslavil ve všech končinách obrovské a různorodé říše, která v důsledku jeho výbojů vznikla. Dominovala jí řečtina a právě podle Íliady se všichni učili číst a psát. Homérův text tak sloužil coby hlavní nástroj šíření řečtiny a řecké abecedy.

Z Íliady se skutečně stal ustavující text per excellence. Alexandr byl v tomto smyslu ztělesněním nové identity, která zahrnovala celé kultury a teritoria, od Řecka po Egypt a od Mezopotámie po Indii. Pro tuto novou identitu, která již nebyla pevně spjatá s jedním určitým kmenem či národem, se začal používat nový pojem – a přirozeně šlo o slovo řeckého původu: „kosmopolita“, tedy „světoobčan“. Alexandrův vývoz Íliady dokázal, že „ustavující text lze přenést daleko od místa vzniku a stále si uchová sílu“.

Z hlediska tohoto dopadu, který slavný válečník zanechal v kulturních, politických i náboženských dějinách, je pak spíše podružné, že když ve dvaatřiceti letech umíral,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější