Deník N

Utopený a vypraný samet. Neznámé fotografie revolučních dní odhalila pozůstalost komplikovaného fotografa

Sametová revoluce. Foto: archiv Jaroslava Krejčího
Sametová revoluce. Foto: archiv Jaroslava Krejčího

Dokumentoval sametovou revoluci od Albertova po volbu prvního porevolučního prezidenta. Jaroslav Krejčí v ní viděl další drama psané Václavem Havlem. Už tak nevšední fotografie v roce 2002 spláchla velká povodeň. Dnes, po šestnácti letech, se zapomenuté a poničené fotky opět představují veřejnosti – na Letné a na stránkách Deníku N.

V létě 2002 se divadelní fotograf Jaroslav Krejčí ve svém ateliéru na malostranské Kampě připravoval na shrnutí svého celoživotního díla do podoby knižní monografie. V prostředí historického domu, kde dva metry pod oknem protéká Čertovka, měl ateliér s fotokomorou od roku 1974. Uskutečnilo se tam několik seminářů zakázaného filozofa Jana Patočky, scházeli se zde přátelé, fotografové i herci.

Krejčí se ve svých fotkách celoživotně soustředil na divadelní jeviště. V době, kdy byla jediným vizuálním médiem fotografie, pomáhal dotvářet představení a ukazovat hercům nejen scénografii, ale i pocity a emoční vazby, které mezi postavami na jevišti vznikly.

Bylo to právě divadelní prostředí, které ho přivedlo k focení sametové revoluce. Měl blízko k nezávislé scéně, hercům a umělcům různých forem. Nebyl disident, nepodepsal Chartu 77. Ale přepisoval samizdaty a vídal se s lidmi z disentu i jeho okolí. „Tehdy to byl genius loci staré Prahy, kde existovala nějaká subkultura a mezi těmihle lidmi Krejčí žil, znal je a fotil je. Nebyl programově dokumentarista. Domnívám se, že u revoluce chtěl být kvůli osobním vazbám,“ popisuje Krejčího motivaci bývalý student Jan Havel, který jeho fotky schraňuje.

Jedním z těch, které Krejčí v divadle sledoval takřka od začátku kariéry, byl i mladý dramatik Václav Havel. Jejich první setkání proběhlo v polovině šedesátých let v Divadle Na Zábradlí. V Krejčího očích byla revoluce dalším Havlovým divadelním dramatem.

Alexander Dubček a Václav Havel během divadelních hovorů. Foto: Jaroslav Krejčí

Sametovou revoluci fotografoval od 17. listopadu až do zvolení Václava Havla prezidentem. Fotil onen osudný večer na Albertově i Národní třídě, byl u zakládání Občanského fóra, u diskusí v pražských divadlech, v zákulisí Melantrichu na Václavském náměstí i na Letné. Způsob, jakým viděl a zaznamenal převrat, ale dlouho zůstal jen na negativech.

Nesmazatelné stopy

Začátkem srpna 2002 v Čechách vydatně pršelo. Hladina Vltavy stoupala,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

30 let od pádu komunismu

V tomto okamžiku nejčtenější