Deník N

Parazit vás nakazí odlišným pojetím morálky i pravidel žánru

Kdo by chtěl do konce života skládat krabice na pizzu? Foto: Aerofilms
Kdo by chtěl do konce života skládat krabice na pizzu? Foto: Aerofilms

Vítězný film z letošních Cannes Parazit s hlasitým šplouchnutím zapadl do stále většího rybníčku současných filmových děl kriticky zobrazujících sociální nerovnost. Je přece jen ale něco jiného sledovat nebohého Jokera, který je dotlačen k násilnostem spíše pocitem sociální křivdy než svým šílenstvím, a dopřát si tento snímek přicházející z Jižní Koreje. Joker filmová pravidla posouvá, ale Parazit je staví na hlavu a hravě s nimi žongluje.

Ve Francii je Parazit v kinech údajně navštěvovanější, než býval jiný vítěz Cannes, Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Parazit má mezinárodní úspěch, protože odráží některé specifické společenské problémy typické pro jihokorejskou společnost.

Jižní Korea je sice svižnou kapitalistickou ekonomikou, ale stále nese pečeť doby nedávné, kdy byla přísně sociálně rozkastovaná a měla téměř feudální systém vlády. Sociální nerovnosti jsou tam problémem ještě palčivějším než v tradičně „buržoazní“ Americe nebohého Jokera.

Reakce smutného klauna byla zkratkovitá, agresivní. Docela jinak přistoupil ke svému údělu Kim Ki-woo, mladík ze čtyřčlenné rodiny žijící v suterénním bytě na hranici bídy. Hoch z rodiny chuďasů se nachomýtne k možnosti doučovat dceru boháčů. Kdo by nechtěl žít v přepychu jako oni?

Od takové otázky není daleko k ďábelskému

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější