Fond Neuron říká, že chce zlepšit společnost podporou vědy

Nadační fond Neuron vznikl roku 2010. Z impulsu Moniky Vondrákové, současné předsedkyně správní rady, ho tehdy založil podnikatel Karel Janeček, známý svou firmou RSJ, která z něj udělala miliardáře díky inovativnímu vteřinovému obchodování na burze. Z pozice zakladatele posléze odstoupil, pěticí nových zakladatelů, tzv. Neuron Founderů, jsou Eduard Kučera (podnikatel, Avast), Pavel Kysilka (někdejší generální ředitel České spořitelny), Táňa le Moigne (ředitelka české pobočky Googlu), Monika Vondráková (předsedkyně správní rady fondu) a Martin Wichterle (podnikatel, Wikov). Hlavní aktivitou fondu je každoroční udělování Cen Neuron českým vědcům.

O cílech, fungování a výsledcích fondu jsme hovořili s Monikou Vondrákovou a s předsedou vědecké rady Pavlem Hobzou, vědeckým pracovníkem Ústavu organické chemie a biochemie v Praze, profesorem fyzikální chemie z Palackého univerzity v Olomouci.

Nedávno jsme byli svědky letošního vyhlášení Nobelových cen. Do jaké míry se s nimi dají porovnat ceny Neuron?

PH: V preambuli Neuronu stojí: podporujeme českou vědu tím, že podporujeme vědce působící v České republice. Oceňujeme je ve třech kategoriích. Nejvyšší z nich, cena za celoživotní dílo, je velmi dobře dotovaná. Jde o dva miliony korun, což nemá v Česku obdoby. Ta se trochu blíží tomu, nač se ptáte. Lidé se často ptají, kdy se obě ceny překryjí a nositel ceny Neuron nebo České hlavy se stane také nositelem Nobelovy ceny. Není to nereálná ambice. Například Antonín Holý by velmi pravděpodobně Nobelovu cenu získal, kdyby žil déle.

Zároveň ale klademe důraz na mladou vědeckou generaci. Tím mám na mysli věk zhruba do pětatřiceti let, i když nelpíme na přesném limitu. Zde jsme nedávno změnili přístup. Dřív měla cena Neuron formu grantu na výzkum. Pak se ukázalo, že už nejsme schopni konkurovat výši grantů, které dobří mladí vědci dokážou získat jinde. Proto jsme se rozhodli – a v tom sehráli velkou roli naši mecenáši –, že musíme takříkajíc položit peníze na stůl. To znamená, že oceněný vědec je může použít na cokoli a nemusí nám to nijak dokládat. Může za ně jet na konferenci, může si koupit auto, může si najmout chůvu k dětem… Cena v této kategorii činí půl milionu korun.

Ceny udělujeme v sedmi vědních oborech. Vedle obou zmíněných kategorií existuje ještě prostřední, kterou je cena za významný vědecký objev. Ta je dotována milionem.

Ceny se neudílejí pokaždé ve všech oborech, zpravidla to jsou tři nebo čtyři ze zmíněných sedmi, s výjimkou té za celoživotní dílo. Ta je vždy jen jedna. Vyhrazujeme si možnost kteroukoli z cen neudělit, protože nejhorší, co by nás mohlo potkat, je inflace ocenění.

Jak probíhá výběr oceněných?

PH: Cena Neuron má vědeckou radu, která má jednadvacet členů, tři na každý ze sedmi oborů. Každý z oborů má garanta, vždy jde o velmi respektovanou vědeckou osobnost. Kromě toho, že bychom v této vědecké radě měli dění ve svém oboru znát velmi dobře, si pomáháme ještě tím, že každoročně obesíláme s žádostí o nominace děkany, rektory, ředitele ústavů a podobně. Ono těch výjimečných lidí zas tolik není, takže sotva někdo z nich unikne naší pozornosti, hlavně v těch vyšších kategoriích. Tím pochopitelně může vzniknout podezření, že si ceny rozdávají kamarádi sobě navzájem. Proto jsme ustavili ještě mezinárodní vědeckou radu, které předkládáme návrhy ocenění se zdůvodněním.

Zdůvodnění je úmyslně stručné – žádných deset stránek. Důvod je zřejmý: jestli je někdo tak dobrý, že si cenu Neuron zaslouží, pak by měl být v zahraničí známý. Několikrát jsem měl příležitost nominovat na Nobelovu cenu. Tam máte k dispozici jeden kratičký odstavec. Dává to smysl. Konečné slovo má pak rada Neuronu, ale ještě se nám nestalo, abychom měnili názor mezinárodní vědecké rady.

Věda ale není skok vysoký. Vždy porovnáváte neporovnatelné, ne? Máte například kategorii chemie a v ní musíte porovnávat třeba anorganického chemika s biochemikem…

Máte pravdu, ale