Deník N

Nikdy jsem to tu neměla ráda. Můj záchytný bod v Česku je levné zdravotnictví, říká dcera Husákových dětí

Foto: Renata Kalenská, Deník N
Foto: Renata Kalenská, Deník N

Čtrnáctiletá Natálie Sixtová vyrůstá na vesnici a jednou by chtěla cestovat. Z doby před listopadem 1989 je pro ni nejděsivější, že lidé nemohli veřejně říkat své názory. Natálii vadí, že ve škole se učí dopodrobna národní obrození, ale o dvacátém století nevědí téměř nic. Současnou politiku nesleduje, výjimkou je Andrej Babiš, protože po zavedení EET její rodina zavřela hospodu, kterou dlouhá léta provozovala. Přinášíme další díl ze seriálu Děti Husákových dětí, kde představujeme generaci, která před 30 lety ještě nebyla na světě.

Řekněte mi něco o sobě…

Je mi čtrnáct, vyrůstám na vesnici. Chodím na základní školu, po ní se chci věnovat návrhářství… Ráda čtu a kreslím. A maluju.

Pokud vím, váš život na vesnici je víceméně samota. Nežijí tam žádní vaši vrstevníci…

Vyrůstala jsem se dvěma svými bratranci, kteří jsou mladší. Vůbec mi ale nevadilo, že jsou mladší a že jsou kluci. My tři jsme si vystačili. Máte pravdu, v naší vesnici žádní moji vrstevníci nebo o trochu starší nejsou. Takže jsem skutečně vyrůstala většinou sama doma.

Svoji generaci tedy pozorujete spíše zpovzdálí. Jak byste ji definovala?

Lidé z mé generace se snaží hrát si na velké. Jdou strašně dopředu a je to úplně jiné. Jako kdyby byli dvacetiletí.

Co dělají?

Kouří, pijou… Je to fakt jiné než dřív. Je to horší. Vlastně ani nechodí ven, jsou pořád jen na telefonu… Tohle obvykle haní dospělí, ale mně se to taky nelíbí. A taky nečtou! Když řeknu ve třídě, že ráda čtu knížky, tak se na mě kamarádky dívají překvapeně a tvrdí, že je to vůbec nebaví.

Co ráda čtete?

Romány, i když asi ty novější. Těm starším, jako je třeba Jane Austenová, nerozumím. Ten jazyk je na mě už zastaralý…

Když tedy pozorujete svoji generaci a představíte si, že to tady jednou převezme, jaký z toho máte pocit?

Nebude to dobré. Už to, co přichází teď po mně, mě děsí. Lidé nebudou zvyklí na práci, všechno za nás budou dělat stroje a všechno jde do záhuby. A děsí mě to, jak spolu komkunikujeme nadávkami. Hodně vulgární nadávky jsou teď mezi námi normální. Když jsem byla o něco mladší, taky jsem je používala. Teď už to nedělám. Ale zato to dělají ti ještě o mnoho mladší. Malá holka, která chodí do první třídy, mě klidně oslovuje nadávkou… Takoví jsme my nebyli! My máme respekt ze starších, i když jsou starší třeba jen o dva roky. Ale dnešní děti ve třetí, čtvrté, páté třídě jsou

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Děti Husákových dětí

V tomto okamžiku nejčtenější