Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

I kytkou cloumají hormony. Heuréka je víc než medaile, říká oceněný český experimentální botanik

„Měl jsem ve vědě docela velké úspěchy až příliš brzo, přihrnul jsem se do ‚velké‘ Evropy odněkud z Východu a určitě jsem tím občas vzbudil závist, lidé mi to dávali a dávají občas pocítit,“ říká Jiří Friml. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Měl jsem ve vědě docela velké úspěchy až příliš brzo, přihrnul jsem se do ‚velké‘ Evropy odněkud z Východu a určitě jsem tím občas vzbudil závist, lidé mi to dávali a dávají občas pocítit,“ říká Jiří Friml. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Eso v oboru, experimentální botanik Jiří Friml, dnes získal – k řadě jiných vědeckých ocenění z domova i světa – také hlavní Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě. V šestačtyřiceti letech.

„Blázni jsou tu dál, ale říkáme si vědci,“ uvítal mě vesele se stále dobře slyšitelným rodným jihomoravským přízvukem Jiří Friml na půdě špičkového rakouského vědeckého institutu IST v Klosterneuburgu. Dříve zde totiž býval blázinec. A předtím sanatorium, kde se léčil – a pár stovek metrů odtud bohužel i zemřel – Franz Kafka. Ne nadarmo se tak zdejší administrativní budově říká Das Schloss / Zámek. „Rakousko-uherská absurdita je dodnes živá,“ dodává český vědec.

Je to pár let, co jsem byla v jeho rakouském působišti na návštěvě, ale první dojem, jaký na mě tehdy udělal, se při našem letošním říjnovém setkání Praze prohloubil. Ale nejdřív mu gratuluji k Ceně Neuron.

„Podobnou cenu jsem dostal před pár lety v Rakousku. Napochodoval jsem tam mezi těmi ostatními oceněnými vědci – spíše v důchodovém věku. Pořadatelé mě málem vyhnali, prý co tam dělám. Jdu si pro cenu, povídám. Jsem taky laureát,“ vypráví a směje se. To je pro něj typické. Je vtipný a vždycky byl trochu napřed. A dostává to prý někdy jaksepatří sežrat.

(9. listopadu 2020) Experimentální botanik Jiří Friml má další úspěch ve výzkumu rostlinného hormonu auxin, výsledky experimentu publikoval časopis Science. Friml s dalšími českými kolegy (Jakub Hajný a Tomáš Prát) z rakouského institutu IST popsali signální dráhu, kterou hormon reguluje vývoj pletiv a regeneraci v rostlinách. Existence této signalizace byla dlouho teoreticky předpovězena, ale až nyní se díky experimentům na modelové rostlině huseníčku podařilo najít konkrétní proteiny, které jsou za ni odpovědné. Tým profesora Frimla je pojmenoval CAMEL a CANAR.(Aktualizováno 9. listopadu 2020)

Profesor experimentální botaniky, který vedl úspěšné vědecké týmy v několika evropských institucích, má publikace v nejprestižnějších vědeckých časopisech a získal podruhé po sobě největší evropský vědecký grant ERC, je nejen zatraceně chytrý, ale i zatraceně vtipný chlapík, který si nepotrpí na formality. Ostatně, hubatý byl už jako školou povinný žák v socialistické šedi osmdesátých let, ale k tomu se ještě vrátíme.

Profil Jiřího Frimla a dalších 27 rozhovorů s českými vědci a vědkyněmi si můžete přečíst v knížce Živly české vědy, kterou nyní vydává Edice N.

Živly české vědy.
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

… a zamiloval jsem se

Jeho výzkum – především kolem fungování rostlinného hormonu jménem auxin, a to jméno si zapamatujte, ještě o něm bude řeč – výrazně posunul světové bádání o rostlinné říši. Na některé otázky našel právě Friml odpověď, ale další a další otevřel, jak už to tak ve vědě plné zvědavých vědců bývá.

Auxin je hormon – botanik jej popisuje jako poslíčka, jenž signalizuje buňkám v rostlinách, jak se mají chovat, které a v jakém místě jít do květu, kde vypustit třeba boční kořen. Hraje zásadní roli v regulaci vývoje rostlin. Jiří Friml se mu věnuje už dobrých dvacet let a jeho nápady a objevy dál rozpracovávají stovky laboratoří po celém světě, v této části botaniky patří k těm, kteří udávají tón.

Přitom mu na začátku kariéry bylo úplně jedno, s čím bude experimentovat. Jestli to budou rtuťové elektrody, octomilky, nebo rostliny. Když dokončil studium fyzikální chemie a biochemie na Masarykově univerzitě v Brně, věděl s jistotou jen to, že se chce věnovat vědě. Jestli to bude chemie, nebo biologie, už nebylo tak důležité. Když přišla nabídka stipendia na slavném Max Planck Institutu v Kolíně nad Rýnem v laboratořích experimentální botaniky, prý spíš shodou okolností se přihlásil a doktorandské místo získal. Dál to komentuje jen stručně: „Odjel jsem do Kolína a zamiloval jsem se do kytek.“

A taky do své slovenské

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější