Deník N

Přestaňme si lhát. Většina v roce 1989 nechtěla demokracii, ale jen se mít lépe. Zeman a Babiš to už pochopili

Více či méně aktivně asistovat antikomunistickým elitám při pádu bývalého režimu byl pro „tichou většinu“ o poznání snadnější úkol než se produktivně zapojit do budování nových demokratických poměrů. Foto: ČTK
Více či méně aktivně asistovat antikomunistickým elitám při pádu bývalého režimu byl pro „tichou většinu“ o poznání snadnější úkol než se produktivně zapojit do budování nových demokratických poměrů. Foto: ČTK

Komentář Jiřího Pehe: Průzkumy veřejného mínění z poslední doby, jakož i výsledky voleb, v nichž zejména starší postkomunistická generace volí neliberální strany a populisty, naznačují, že možná budeme nuceni vyprávět jinak než dosud příběh sametové revoluce a následné transformace autoritářského systému. Dosavadnímu narativu totiž dominovala interpretace, kterou po roce 1989 přijaly nové elity.

Tento narativ nabízel obraz společnosti, která se sice nebouřila proti komunistickému režimu, ale většinově byla nejen jeho obětí, ale i tichým oponentem. Sametová revoluce pak byla logickým vyústěním tohoto tichého odporu. Jakmile to okolnosti dovolily, většina společnosti se proti komunistickému režimu vzbouřila a chtěla ho nahradit západním systémem liberální demokracie a tržního hospodářství.

Jenže tuto intepretaci problematizuje skutečnost, že třicet let po pádu bývalého režimu mají společně v dolní komoře parlamentu většinu tři nepříliš demokratické strany: populistické hnutí s autokratickým vůdcem a dvě antiliberální strany krajní levice a krajní pravice. Na Hradě sídlí přímo zvolený prezident, který založil svoji kampaň na nacionalistickém populismu, razí proruskou politiku a nejrůznějšími symbolickými gesty, jako jsou stání vyznamenání, „omilostňuje“ éru před rokem 1989.

I průzkumy veřejného mínění ukazují, že míra identifikace s demokratickým režimem není nijak vysoká. Podle nedávného šetření NMS Market Research pro Paměť národa hodnotí sametovou revoluci kladně jen 40 procent lidí ve věkové kategorii nad 40 let. Podle jiného průzkumu, z dílny Centra pro výzkum veřejného mínění, sice tři čtvrtiny Čechů kladně přijímají změnu režimu po sametové revoluci, ale z tohoto průzkumu se nedozvíme, kolik lidí se dnes identifikuje s demokratickými poměry a jak silně. Jinými slovy: zatímco většina lidí se už nechce vrátit před rok 1989 a změnu režimu hodnotí pozitivně, volby i jiné průzkumy naznačují, že identifikace s hodnotami, které jsou spojovány s liberální demokracií, je zejména u postkomunistické části společnosti mělká. A také že v posledních letech mnoho starších občanů hledá útočiště v postojích, které si osvojili už před rokem 1989.

Jistý odklon od liberální demokracie coby jednoho z výdobytků sametové revoluce byl doposud vysvětlován převážně zklamáním nemalé části populace z některých patologických rysů postkomunistické transformace. A také obavami, které lidé mají tváří v tvář novým, matoucím jevům, jako jsou různé výzvy spojené s globalizací. Populisté této části společnosti nabízejí jednoduchá řešení, což se netýká jen české společnosti. Jistý odklon od doposud fungujících principů liberální demokracie vidíme i na Západě.

Svoboda versus bezpečí

Jenže v našem regionu se zdá být situace komplikovanější. Příčiny jsou

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější