Notes: Číňané nepijí Pražský výběr, Johnson si do příkopu nelehne a generál Boček o vyznamenání neprosil

Brexit se tento týden nekoná. Kubera asi nepojede na Tchaj-wan, aby nepoškodil české podniky působící v Číně, zatímco jeden čínský podnik dost citelně poškodil svou místní dceřinou společnost, přesněji řečeno to, co z ní ještě zbývá. Američané zlikvidovali vůdce takzvaného Islámského státu, nikoli však Islámský stát samotný. A jestli neznáte jméno Jang Ťien-li, seznamte se s ním, poznáte pozoruhodného člověka. Z denní i noční práce svých kolegů vybírá a glosuje Petr Koubský.

Příběh dne: Dozvuky Zemanova osmadvacátého října. Včera jste si mohli přečíst v textech našich reportérů, jak vypadalo letošní udílení vysokých státních vyznamenání na Pražském hradě: kdo vyznamenání dostal a jak to celé probíhalo. Vidět jste také mohli (a samozřejmě i nadále můžete) fotoreportáž Ludvíka Hradilka. Dnes se k tématu vracíme, protože tak už to se státnickými činy prezidenta republiky bývá: těžko je obsáhnout za jediný den. Máme vyjádření generála Bočka k prezidentovým slovům, že si prý o Řád bílého lva nejvyšší třídy řekl sám. Šestadevadesátiletý hrdina bitvy o Británii tuto verzi rázně odmítl, což zjistili a popisují Jan Wirnitzer a Lukáš Prchal. A dále tu máme dva komentáře. Jan Moláček soudí, že prezident už nemá sílu ani pořádně provokovat; Jana Ustohalová si všímá kontroverzního vyznamenání pro Davida Michajlaka, jehož epizoda rvačky s Romy na koupališti ještě není řádně došetřena. Úhrnem vzato, nic z toho není čtení, které by aspirovalo udělat někomu radost. My bychom taky raději psali pozitivnější věci, věřte.

Rozhovor s předním čínským disidentem Jang Ťien-lim je co do vyznění pozitivnější: kromě smutných a drastických momentů obsahující i katarzi a naději. Osudy tohoto matematika, básníka a politického aktivisty by vydaly na román. Magdalena Slezáková ho dokázala skvěle odvyprávět na ploše novinového článku. Někdo mi nedávno řekl, že píšeme o Číně snad až příliš. Pořád ještě příliš málo, myslím si já. Ostatně, pojďme na další článek!

Předseda Senátu Jaroslav Kubera před časem oznámil, že pojede na Tchaj-wan. Neudělal tím velkou radost ani některým domácím kolegům, ani čínské ambasádě. Teď Kubera zvažuje, že cestu zruší, aby nepoškodil byznys českých podniků v Číně. Hovořili s ním o tom Bára Janáková a Jakub Zelenka. „Vy jste tak málo velkorysí, že snad přestanete odebírat i pražskou šunku a víno Pražský výběr,“ řekl podle svých slov Kubera čínskému velvyslanci.

O Číně do třetice: CEFC Europe, ta druhdy slavná místní firma vedená Jaroslavem Tvrdíkem, koupila obraz za tři sta milionů korun (mimochodem, Gerhard Richter je vynikající soudobý malíř a tržní cena toho obrazu jistě poroste), poslala ho mateřské společnosti do Číny a tam stopa mizí. Stává se to tam s lidmi, co by ne s obrazem – až na to, že teď chybí v inventuře a v účetnictví. Chybí tam toho ostatně víc. Ve svém článku to shrnuje Jakub Zelenka.

Velká Británie zůstává členem EU! Ne, nikoli napořád, ale do konce ledna 2020. Boris Johnson musí spolknout všechna svá prohlášení o 31. říjnu jako nepřekročitelném posledním termínu včetně onoho slavného „raději mrtvý v příkopu“. Členské země EU mu schválily další odklad, ač jej nepodepsal. Mnoho detailů přináší a situaci vysvětluje Filip Nerad.

Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) má ze sebe vyčlenit dva speciální útvary – protiteroristický a kybernetický. Vypadá to jako nedůležitá reorganizace, která se týká hlavně příslušných policistů, ale policejní reorganizace u nás bývají politickou událostí a tahle zřejmě dopadne nejinak. O tom, kdo chce co a proč, referuje Lukáš Prchal.

Abú Bakr al-Bagdádí, vůdce takzvaného Islámského státu, je mrtev. Obama dostal bin Ládina, Trump zas al-Bagdádího. Teroristické organizace ale dovedou smrt svých vůdců přečkat a pokračovat v činnosti, což se pravděpodobně stane i teď. Situaci vysvětluje Kirill Ščeblykin.

Vysílá Studio N! Dnes přináší rozhovor s Martinem Kavkou, mluvčím pražských hasičů, který získal ocenění Nejlepší mluvčí veřejného sektoru. K tomu si můžete přečíst i textovou verzi rozhovoru. Pořídil ho Filip Titlbach, který si u nás ke své práci mluvícího novináře bleskurychle přidal práci novináře píšícího. Věřte, že to není malá změna. Radši nemyslet, jak by to dopadlo, kdybych to třeba já zkusil naopak.

Komerční sdělení: Prognóza analytické společnosti IDC uvádí, že evropské výdaje v oblasti internetu věcí letos vzrostou o 20 %. V následujících letech porostou investice do IoT nejvíce v maloobchodě, zdravotnictví a u vládních organizací. O silné roli internetu věcí mluví i Vodafone IoT Barometr. (Zadavatel: Vodafone)

Co najdete ve středečním tištěném vydání?

• Jsou gayové v Česku skutečně akceptováni méně než před několika lety? Domácí průzkumy to nepotvrzují.
• Litva před pěti lety přešla na euro, co jí to dalo a vzalo?
• Volby ve spolkové zemi Durynsko vyhrála Die Linke a AfD, tradiční strany pohořely.
• Jak vidí „dítě Husákových dětí“, patnáctiletá Anna Michaela Hančová, naši nedávnou minulost? Pokračujeme v seriálu mapujícím postoje různých částí veřejnosti.
• Co se stane, když někdo šlápne na kuří oko Jiřímu Ovčáčkovi?
• Velký rozhovor s hudebníkem Michalem Pavlíčkem.
• Před padesáti lety vznikl internet.
• Příběh pražské rodiny s osmi dětmi, která možná brzy skončí na dlažbě.

Zajímavosti a kuriozity

Že všichni pocházíme z Afriky, je nepochybná věc. Ale odkud přesně? Otázka má smysl, protože lidí na počátku muselo být velmi málo, byli tedy soustředěni na nevelkém území. Jak to tak vypadá, kolébkou lidstva je Botswana.

Co dělá stav beztíže se spermatem? Co s vajíčky? A s embryem? To všechno se bude muset zjistit, mají-li se někdy rodit děti ve vesmíru a vyrůstat tam.

Co když je na slavném Munchově obrazu Výkřik vlastně kokršpaněl? (Omlouvám se, o to jsem vás nemohl ošidit.)

Promiskuitou proti šíření pohlavních nemocí. (Vymyslel to ekonom.)

A jedna specialita pro chemiky, ostatní nechť to v klidu přeskočí.

Citát pro dnešní den

Ross udělal jeden experiment, v němž vzal mírové návrhy vytvořené izraelskými vyjednavači, prohlásil je za palestinské a pak je dával posoudit izraelským civilistům. „Izraelcům se více líbily palestinské návrhy, označené ale za izraelské, než izraelské návrhy označené zase za palestinské,“ říká. „Jestliže se vám nelíbí váš vlastní návrh, když přichází od druhé strany, jaká je šance, že se vám bude líbit návrh druhé strany, pokud přijde skutečně od ní?“
–Carol Tavrisová, Elliot Aronson: Chyby se staly (ale ne mou vinou)