Mezinárodní pomoc přišla příliš pozdě, říká misionář, který dokumentoval válečné zločiny
S Aureliem Garezzou, který působí ve Středoafrické republice jsme mluvili o tom, jak se snažil dostat k jednacímu stolu strany občanské války a co v zemi nyní hledají Rusko a Čína.
Jaký je největší stereotyp o Africe, který vám vaše práce vyvrátila?
Nevím, když jsem odjel do Afriky poprvé, bylo mi dvacet let. Potom jsem se tam vrátil ve třiceti a od té doby už je to dvacet sedm let, co žiju v Africe. Po takové době už na své stereotypy zapomenete.
Z jak velké části jste kněz, a z jaké humanitární pracovník?
100 % a 100 % (smích). Nedá se to oddělit. Jako křesťan a jako člověk musíte dělat obojí. Ze začátku to bylo jednodušší, protože jsem pracoval s dětmi. Když jsem se vrátil po roce 2003, tak v zemi už bylo po válce a práce byla jiná. V poválečném období bylo třeba zemi obnovit jak duchovně a morálně, tak i v konkrétních věcech, jako školství a zemědělství.
Když se válčilo ve Středoafrické republice, jak se vám podařilo získat respekt válčících stran? Proč vám naslouchali?
Ve Středoafrické republice se tehdy spojilo více věcí