Čína těží z toho, že se jí bojíme postavit, říká muž, který bojuje za vězněného ujgurského profesora
Ujgur Enver Can žije už přes půl století na Západě. Z rodného Sin-ťiangu utekl na konci 50. let jako dvanáctiletý kluk, po boku otce, který prchal před komunistickým pracovním táborem. Dnes žije v Berlíně, a přestože je v důchodu, nemá stání: snaží se zachránit Ilhama Tohtiho. Ujgurského akademika, dnes asi nejznámějšího vězně svědomí v Číně – a od včerejška také držitele Sacharovovy ceny za svobodu myšlení. Kromě toho si Can rozhodně nebere servítky: „Šedesát let, a pořád zavírají lidi do koncentračních táborů. Pořád se jim snaží zlomit mysl. Taková pitomost!“
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Když čínská policie v lednu 2014 zabušila na dveře Ilhama Tohtiho, nebylo to poprvé, kdy se ho zmocnila.
Najde se mnoho lidí po celém světě, pro něž je Tohti uznávaný profesor ekonomie. Respektovaný akademik, intelektuál a spisovatel. A také odvážný Ujgur, který se léta snažil mírnit mezietnické a politické napětí ve své rodné Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang a prosazovat mírové řešení.
Pro čínskou vládu – neboli Komunistickou stranu Číny – je Ilham Tohti hluboko zadřenou třískou, kterou si marně páčí zpod kůže.
Snažila se ho umlčet už mockrát, třeba v roce 2006, kdy založil webové stránky Uyghur Online. Anebo o tři roky později, po červencovém krveprolití v Urumči. Hrozila, tlačila, věznila.
Jenže Tohti si nedal říct a pořád nechtěl zmlknout. A tak přišel leden 2014. Zatčení v Pekingu, převoz do Urumči, a konečně i protiprávní soudní proces, který 23. září 2014 vynesl verdikt: za „separatismus“ doživotní odnětí svobody.
Pak vězení, měsíce a měsíce samotky. A ticho po pěšině. Jen předloni v září, kdy už se čím dál častěji objevovaly zprávy o koncentračních táborech v Sin-ťiangu, přinesla ChinaChange zprávu, že ve městě Atuš zatkli Tohtiho neteř a odsoudili ji k 10 letům vězení – v jejím telefonu našli Tohtiho fotky a dva články o něm z Radio Free Asia. V čínském vězení podle dostupných informací nadále drží i sedm Tohtiho studentů.
Ilham Tohti byl v Praze na začátku letošního října vyhlášen držitelem Ceny Václava Havla. Teď, na konci října, přišlo i nejprestižnější ocenění svého druhu vůbec: Sacharovova cena za svobodu myšlení. Deník N o Tohtim mluvil s Enverem Canem, německým Ujgurem, který po Tohtiho uvěznění založil iniciativu na jeho podporu.
Čínská lidová republika k Tohtiho ocenění zatím mlčí.
Když Ilhama Tohtiho odsoudili na doživotí, začalo se říkat, že Čína stvořila „ujgurského Mandelu“. Komunistické straně Číny se ta analogie nelíbila. „Mandela hlásal smíření, zatímco Ilham Tohti hlásá nenávist a zabíjení,“ vzkázala přes agenturu Sin-chua. Jak byste jí odpověděl?
No (směje se), tohle snad za odpověď ani nestojí. Sin-chua říká o dalajlamovi, že je separatista a terorista. Dalajlama je ten nejmírumilovnější člověk, co znám – tahle odpověď úplně stačí.
A kým je Ilham Tohti pro vás?
Obdivuju ho a jsem na něj hrdý. Je to vizionář. Chtěl
