Z rošťáka hrdinou. Dobrodruh z Poděbrad zabíjel nacisty i komunisty, duši upsal cizinecké legii

Poděbrady, začátek první republiky

Karel leží doma v posteli a horkým čajem zapíjí aspirin. Mámě ukradl velké prostěradlo a s nejlepším kamarádem Vaškem Kordou (pozdějším letcem RAF) si vyrobili improvizovanou plachetnici. Zapomněli však na brzdy, a tak jejich divoká jízda po zamrzlém Labi skončila v ledové vodě. Po výprasku však v duchnách svědomí nezpytovali. Přemýšleli, jak plavidlo vylepšit, a na led se vypravili znova.

Tato drobná příhoda přibližuje podstatný povahový rys Karla Hory, který se projevoval po celý jeho život: směle se vrhat do nejistých podniků, před kterými druzí váhali. A nenechat se odradit dílčími nezdary.

„Když jsme si s Vaškem řekli, že něco uděláme, tak jsme to dokázali a byli jsme na to hrdi, i když jsme měli často přes zadnice krásné modro-červeno-fialové pruhy,“ glosoval to Hora ve své autobiografii Moje matka cizinecká legie.

Narodil se 2. prosince 1908 v Japonsku – jeho otec tam pracoval jako strojní inženýr a také si tam vyhlédl nevěstu. Pár let Horovi pobyli i v Šanghaji. Když je odsud v červenci 1917 jako státní příslušníky znepřáteleného Rakouska-Uherska vypověděli, usadili se v Poděbradech, kde žili otcovi příbuzní.

Čáry, jak děti Karlovi kvůli anglické podobě jeho křestního jména Charlie začaly přezdívat, se stal v polabském maloměstě rychle známou firmou. S kamarády rozbíjeli okna, sousedům kradli ovoce, vedli klukovské války. Jednou také sígr Hora z hecu zakousl slepici. Otec opět odjel pracovat na Dálný východ a maminka Fuku vzpurného synka úplně nezvládala. Škola Karla nebavila, zato hltal historky strýce Vojtěcha, který bojoval jako legionář v Rusku.

Nepokojná duše v dalších letech bloumala z místa na místo, z jedné činnosti do druhé. Přísný otec tomu chtěl zamezit, a tak se v roce 1933 nečekaně zjevil v Monte Carlu, kde Karel v kasinu prohrál všechny peníze. Dal juniorovi pár facek, padesát dolarů a lístek na loď do Ekvádoru, aby se na druhém konci světa osamostatnil a neměl čas na blbiny.

Dobrodružné choutky nicméně Čáryho neopustily ani u rovníku. S jedním kumpánem vyrazil do amazonského pralesa rýžovat zlato a lovit krokodýly, ale amatérsky organizovaná výprava skončila neslavně. Bahenní zimnicí a dalšími chorobami zdecimovaní gringové většinu drahého kovu utratili za lékaře. Kvůli kulturnímu nedorozumění je navíc málem zabili jinak pohostinní indiáni.

Hora posléze v Ekvádoru zvolil usedlejší život. Pustil se do obchodování s Československem, oženil se s ženou baskického původu a narodila se mu dcera. Když se však do jeho domoviny zakousli nacisté,