Deník N

„Udělám Japonsko opět krásným.“ Skoncuje hrdý národ Šinzóa Abeho s poválečnou láskou k míru?

Národní identita a japonský revisionismus: obálka knihy Michala Kolmaše a detail maskované tváře japonského mariňáka. Foto: Routledge, Issei Kato, Reuters. Koláž Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

S vědcem a obdivovatelem Japonska, Michalem Kolmašem, jsme hovořili o nejmocnějším tamním politikovi od konce války, o dědictví zločinů proti lidskosti, o samočisticích mechanismech společnosti i o tom, proč se omluva v ústech vlády může změnit v masochismus i urážku. Je mírumilovné Japonsko, jak jsme ho znali, minulostí?

„Když jsem se loni v září chopil funkce premiéra, předložil jsem japonskému lidu vizi: ‚krásná země, Japonsko‘. Země překypující vitalitou, možnostmi a soucitem; země, která si hýčká ducha sebekázně; země otevřená světu; a proto ji obdivují a respektují lidé napříč celým světem, a generaci našich dětí může být vlastní sebevědomí a hrdost. (…) 

Nesmíme se spokojit se zářným úspěchem poválečného Japonska, které naši předci započali a vybudovali z válečných sutin. Dnes už je očividné, že se mnohé z jeho základních struktur (…) nedokáží přizpůsobit velkým změnám 21. století. Četné změny, jimž nyní čelíme, jsme si stěží uměli představit v době, kdy jsem vyrůstal, kdy se televize, chladnička a pračka cenily jako ‚Tři posvátné poklady‘.

Nastal čas tyto poválečné režimy směle přezkoumat až do jejich počátků a vyplout podle nového kurzu. Abych ‚krásnou zemi, Japonsko‘ proměnil ve skutečnost, není mým úkolem nic menšího než vykreslit novou vizi národa, takového, který dokáže odolat bouřlivým vlnám příštích 50 až 100 let.“

Je 26. ledna 2007 a k japonským poslancům promlouvá dosud nejmladší předseda vlády od kapitulace Japonska. Šinzó Abemu je teprve 52 let, ale se svou rodnou zemí má už dávno velké plány. Teď, když stanul v čele Liberálně demokratické strany (LDP) a pár týdnů poté i na postu premiéra, se mu konečně otevřela cesta k jejich naplnění. A že na ní o půl roku později škobrtl a kvůli volební porážce rezignoval? O to triumfálnější návrat slavil na podzim 2012, kdy svou LDP dovedl k drtivému vítězství v parlamentních volbách.

Od té doby zemi řídí – teď už nikoli jako nejmladší, zato jako druhý nejdéle sloužící premiér v celých japonských dějinách. Šinzó Abe je v postavení, jež by mu mnozí před ním mohli závidět. A obratně toho využívá. Nejen ve prospěch svých ekonomických reforem, ale také revizionistického nacionalismu, který leckde vzbuzuje obavy.

Stojí ostrovní císařství na historické křižovatce, tváří v tvář hluboké metamorfóze, která – slovy Abeho – otřese jeho základními strukturami? Je pacifistické Japonsko, tak jak jsme ho znali v druhé polovině 20. století, definitivní minulostí? A jestliže ano, v co se mění a promění?

Odpověď hledá nová kniha National Identity and Japanese Revisionism: Abe Shinzō’s Vision of a Beautiful Japan and its Limits (Národní identita a japonský revisionismus: Šinzó Abeho vize krásného Japonska a její limity), kterou tento měsíc vydalo prestižní akademické nakladatelství Routledge. Napsal ji český vědec Michal Kolmaš (Katedra asijských studií Metropolitní univerzity Praha).

Kolmaš ve velkém rozhovoru pro Deník N říká, že mu při tom pomáhala koňská dávka osobní motivace. „Japonsko mám moc rád už léta a znepokojuje mě, když vidím, jak se mění,“ vysvětluje.

Který premiér nemluví o tom, že si přeje, aby země, které vládne, byla krásná? V čem je Abeho vize „krásné země“ jiná, výjimečná?

Do jisté míry reaguje na růst globalizace, ale nemyslím si, že to rozhoduje – jako třeba u Donalda Trumpa v Americe. Abeho „krásná země“ je Japonsko, které se vrací k tradici. Tradiční stratifikace společnosti, klíčová role náboženství, především šintoismu, poslušnost vůči státu a víra v něj, komunitární duch a respektování autorit, které se podle Abeho vytrácejí.

A to zejména vinou západního

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Dálný východ

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější