Deník N

Zeman devalvuje státní vyznamenání. A zdaleka nejen tím, že je rozdává kdekomu

Minulý rok dostali od prezidenta Miloše Zemana Medaile Za zásluhy I., tedy nejvyššího stupně zpěvák a skladatel Michal David, herec Ivan Vyskočil a bavič Jiří Krampol. Foto: ČTK
Minulý rok dostali od prezidenta Miloše Zemana Medaile Za zásluhy I., tedy nejvyššího stupně zpěvák a skladatel Michal David, herec Ivan Vyskočil a bavič Jiří Krampol. Foto: ČTK

Komentář Petra Vinše: Blíží se 28. říjen, den vzniku první československé republiky, a tedy i den, v němž jsou prezidentem republiky udílena česká státní vyznamenání. V uplynulých několika letech je to spojeno se silnými kontroverzemi a kritikou, zejména co se výběru vyznamenaných týče. Stranou pozornosti ale zůstává jiný aspekt „udělovací“ praxe Miloše Zemana. Na první pohled není sice tak patrný, ale ve svém důsledku je pro symbolický význam státních vyznamenání možná ještě destruktivnější než ocenění kontroverzních jednotlivců. Zeman záměrně nerespektuje rozdělení řádů a medailí do tříd a stupňů.

Pro pochopení tohoto systému je třeba vrátit se v historii na začátek 19. století, tedy do doby, kdy vznikají záslužné řády v moderním slova smyslu. Dřívější řády, s kořeny ve středověku, jako například dosud existující Řád zlatého rouna nebo Podvazkový řád, byly až na výjimky vyhrazeny šlechticům a myšlenka, že je možné řádem ocenit jakéhokoli občana státu za jeho zásluhy (aniž tím byl povýšen do šlechtického stavu), přišla až s francouzskou revolucí, respektive s osobností Napoleona Bonaparte. Ten v roce 1802, tehdy ještě jako první konzul francouzské republiky, nechal zřídit Řád čestné legie, který znamenal na poli státních řádů a vyznamenání významné novum. Bylo možné ho udělit vojákům i civilistům, a to bez vazby na šlechtictví.

Napoleon využil symboliku uspořádání římské legie a dal svému občanskému záslužnému řádu strukturu, kterou od té doby kopírují záslužné řády mnohých dalších států. Tuto si Řád čestné legie zachovává dodnes – má pět tříd, nazývaných rytíř, důstojník, komandér, velkodůstojník a nositel velkokříže. Nejen v případě Čestné legie, ale i u mnoha dalších záslužných řádů je obvyklé, že vyznamenávaný člověk obdrží jednu z nižších tříd (nejčastěji rytíř nebo důstojník) a teprve s odstupem let, pokud jeho záslužná činnost pokračuje, může být povýšen do tříd vyšších.

Systém, který měl logiku i smysl

Přímé udělení nejvyšších tříd je velmi zřídkavé a obvykle vyhrazené například hlavám států. Přesně podle téže logiky byl jako pětistupňový zřízen i Řád bílého lva, jak v době první republiky, tak pak při obnově československých řádů po roce 1990. Zákon č. 157/1994 Sb., zákon o státních vyznamenáních České republiky, zavádí tuto tradiční pětistupňovou strukturu pro oba české řády – Řád bílého lva i Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Podobná logika panuje pak i u rozdělení jediného českého neřádového vyznamenání za zásluhy, tedy u medaile Za zásluhy, zřízené v roce 1990 a nově upravené v zákoně o státních vyznamenáních v roce 1994. Zde jsou zřízeny tři stupně, které umožňují rozlišovat míru ocenění. V novodobé praxi po roce 1989 se totiž ustálil úzus, že české řády (jak bílého lva, tak Tomáše Garrigua Masaryka) jsou českým občanům propůjčovány jen výjimečně, za zcela mimořádné zásluhy, respektive jsou často udělované in memoriam nebo příslušníkům specifické skupiny druhoválečných veteránů.

Pro ocenění běžných občanských zásluh tak prakticky zůstávala pouze medaile Za zásluhy, jejíž tři stupně sloužily k rozlišení míry ocenění a k jeho odstupňování. Tento systém Zeman od svého nástupu do úřadu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

28. říjen

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější