Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Příslib kompromisu v sametové revoluci neobstál. Karel Urbánek zůstal krátkodobou figurkou s prázdnými frázemi

Mimořádné zasedání ÚV KSČ na kterém odstoupil generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš - nový generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek při projevu. Foto: ČTK
Mimořádné zasedání ÚV KSČ na kterém odstoupil generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš – nový generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek při projevu. Foto: ČTK

Karel Urbánek byl posledním generálním tajemníkem KSČ. Pro jedny moc mírný, pro druhé zrádce komunistické strany. Sám věřil, že právě on zabránil krveprolití při sametové revoluci. Zimní král, který byl u moci pouze 25 dní, během kterých se snažil zachránit režim. Nepovedlo se mu to. Přinášíme další díl seriálu Tváře normalizace.

Historici slovo „kdyby“ nemají rádi. Ale v případě posledního generálního tajemníka ÚV KSČ Karla Urbánka je zcela na místě. Je totiž možné, že kdyby se jím 24. listopadu 1989 nestal, sametová revoluce mohla proběhnout úplně jinak.

Týden poté, co 17. listopadu brutálně zmlátili příslušníci Veřejné bezpečnosti demonstrující studenty na Národní třídě, to v Československu vřelo. Statisíce lidí protestovaly na Václavském náměstí, připravovala se generální stávka, lidé požadovali svobodné volby, demisi vlády a totalitní komunistická moc se drolila rychleji, než si kdokoliv dokázal představit.

„Průběh demonstrace na Václavském náměstí 24. 11. se nelišil od předcházejících dnů. V jednotlivých projevech většinou zazněly vzpomínky na události roku 1968 s pocity ukřivděnosti a deziluze o dosavadním vývoji. Byla vyzývána (Dubčekem) armáda, Bezpečnost a LM (Lidové milice), „aby se připojily na jejich stranu“. Dále bylo uváděno (Havlem), že „občanské fórum existuje pouhých pět dní, ale reprezentuje už všechen lid a záleží pouze na mocenských orgánech, zda dialog bude veden tady nebo v klidu“. Dav při projevech provolával hesla „svobodu, demisi“ aj. Kolem 17.30 hodin se většina demonstrujících rozešla, zbytek (asi 2500 lidí) vyčkával kolem sochy sv. Václava na skončení plenárního zasedání ÚV KSČ,“ popsala tehdejší páteční atmosféru denní situační zpráva neboli svodka, kterou dostávali každý den nejvyšší představitelé státu od bezpečnostních orgánů.

Zvolení železničáře jako výraz bezradnosti

Celý den totiž zasedal ústřední výbor, nejvyšší orgán komunistické strany. Pozdě v noci na svoje funkce pod tlakem požadavků demonstrantů a opozice rezignovalo celé vedení v čele s generálním tajemníkem Milošem Jakešem a do funkce byl zvolený průměrný aparátčík Karel Urbánek. Měl to být výsledek kompromisu mezi dvěma křídly, kterým veřejnosti nepříliš známý bývalý železničář pocházející z jihomoravských Bojkovic vadil nejméně.

„Do funkce byl zvolený mimo jiné z pozice předsedy Výboru pro řízení stranické práce v českých zemích. Vzhledem k tomuto postu měl dobré vztahy s krajskými tajemníky a nižšími regionálními stranickými složkami, které jeho volbu podporovaly. Nakonec se na jeho stranu veřejně postavil prezident Gustáv Husák. Byl chápán jako muž kompromisu, neměl za sebou ožehavou politickou minulost, jako třeba participaci na procesu normalizace po roce 1968, a nejméně z možných kandidátů vadil,“ popisuje, co se stranickým pohlavárům odehrávalo v hlavách během vyhrocených chvil, historik Michal Macháček, který je i autorem životopisné knihy o posledním komunistickém prezidentovi Husákovi.

Jenže Urbánek nebyl na takovou zodpovědnost připravený, zvlášť ve chvílích, kdy na ulicích demonstrovaly statisíce lidí proti režimu. A sám si to uvědomoval, proto s převzetím nejvyšší funkce váhal. Neměl autoritu ani charisma. Během své kariéry

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Tváře normalizace

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější