Potřebujeme justici, která srozumitelně rozhoduje, ne formálně aplikuje paragrafy
Komentář Jana Moláčka: Ví to každý rodič – když trestáte dítě, musí chápat proč. Když ho chválíte, taky. Když něco váš potomek dělá bez dozoru, měl by vědět, co ho čeká, pokud to zjistíte. To samozřejmě neznamená, že bude dělat vždycky jen chvályhodné věci. Ale znamená to, že trest i pochvalu přijme jako součást srozumitelného řádu. Bude vyrůstat v jistotě.
Pokud se od radostí a strastí výchovy dětí posuneme na úroveň celé společnosti, zjistíme, že se této jistotě říká odborným termínem právní jistota a že patří ke klíčovým prvkům právního státu.
Česko se v této oblasti chová jako rodič, který u jednoho dítěte trestá stejné jednání, jaké u jeho sourozence přehlédne nebo ho v něm ještě podpoří, přičemž ani jedno srozumitelně nevysvětlí. Jeho verdikty jsou někdy zbytečně tvrdé, jindy nepochopitelně shovívavé, ale vždy nepředvídatelné. Nedávají logiku a odporují obecným zásadám, k nimž se stát hlásí coby pilířům svého fungování.
Selhávání mechanismů nacházení a aplikace práva přitom