Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jazyk COBOL v šedesáti: Pracující důchodce, na němž závisí celý svět

Grace Hopperová u počítače Univac někdy koncem padesátých let. Foto: Public Resource.org
Grace Hopperová u počítače Univac někdy koncem padesátých let. Foto: Public Resource.org

Programovací jazyk COBOL vypadá jako písmo z hliněných destiček vykopaných počítačovými archeology. Ale běží na něm hodně životně důležitých systémů a jeho nečetní znalci vydělávají velké peníze.

Znáte filmovou komedii o počátcích letectví nazvanou Báječní muži na létajících strojích? Padesátá léta dvacátého století byla dobou báječných mužů od počítacích strojů. Svými schopnostmi a úsilím doháněli, co tehdejším počítačům chybělo.

Na naší straně někdejší železné opony velební kmeti dodnes u lahvinky červeného s vlahýma očima vzpomínají na strojně početní stanice osazené sovětskými stroji Ural. Na té opačné se zas ujalo rčení „už staří Univaci“, které znamená asi totéž co „již staří Římané“. (Univac byl první sériově vyráběný počítač na světě.) Programátorské latině nemusíte věřit o nic víc než rybářské a myslivecké, ale pravda je, že to tehdy nebyla legrace. Žádná klávesnice, žádná obrazovka, se strojem se komunikovalo pomocí číselných kódů zapisovaných do děrné pásky a výkon počítače představoval zlomek toho, co dnes máte na čipu v mikrovlnce.

Luštitelé křížovek

Letectví časem pokročilo od šílenců v jednomístných dvouplošnících k poklidné přepravě cestujících. Totéž se muselo stát i s počítači, jestli se měly prosadit komerčně. Obsluha velkých strojů sestávajících z mnoha skříní a zabírajících celé místnosti byla obtížná, ale s tím se dalo vyrovnat – stejně jako s jejich pořizovací cenou, která zpravidla dosahovala milionu tehdejších dolarů. (Pro dnešní hodnotu násobte osmi.) Hlavní potíž spočívala v programování.

Software pro nejstarší počítače se psal ve strojovém kódu. Procesor počítače rozumí jen a pouze jednoduchým číselně kódovaným instrukcím (to platí dodnes) a programátor je tehdy musel dopodrobna znát a poskládat z nich postup výpočtu. Bylo to něco jako luštit křížovku se zavázanýma očima: nemohl to dělat každý, trvalo to dlouho a existovala horní mez složitosti, přes kterou se člověk nedostal.

Vylepšení přinesly assemblery – primitivní programovací jazyky, které stále připomínaly kód stroje, ale trochu usnadňovaly práci člověka, například tím, že se instrukce daly zapisovat mnemotechnickým názvem, nejen číslem. Těžké totiž není ani tak program psát, těžké je udržet si po nějaké době představu, co vlastně dělá a jak, tedy najít, kde jste udělali chybu. Vyčíst to z dlouhé řady čísel je mimořádně náročné. Když místo čísel máte zkratky jako MOV (přesuň) nebo ADD (přičti), je to hned jednodušší. Pořád luštíte křížovku, ale už na ni skoro vidíte.

Jenže i to je práce pro specialistu, člověka, pro nějž je programování výlučnou profesí. A pořád to jde pomalu. V assemblerech napsali

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější