Ukazuje se, že to, o čem Andrej Babiš sní, když náhodou spí, zůstává jen snem
Komentář Jána Simkaniče: Jistě si ještě všichni pamatujete na slavnou knihu O čem sním, když náhodou spím. Napsal ji tým Andreje Babiše před parlamentními volbami a stala se jedním z hlavních marketingových taháků vedoucích k volebnímu vítězství. Je více než rok poté a zdá se, že po snech přichází, jak už to tak bývá, probuzení.
Knížka měla růžové písmo na přebalu a stejnou barvu měla i budoucnost, kterou vykreslovala. Andrej Babiš snil o dokonalém státě a jeho tým tu představu napsal, nakreslil a následně rozdal, aby přesvědčil lid, že Andrej Babiš je snu o dokonalém státě dokonalým nositelem.
V naplnění snů premiérovi po volbách půl roku bránil zlovolný politický systém, kvůli němuž nemohl sehnat vládu s důvěrou. Ale to už dávno neplatí, když už nějaký ten pátek vládne zemi z moci nejvyšší, byť menšinové. Navíc se na převzetí nejvyšší odpovědnosti připravoval už dávno, čtyři roky dokonce ve vládě a v důležitých funkcích, a v knize je vše psáno, tak není na co čekat. Babišova vize měla dojít naplnění sice až v roce 2035, ale lze předpokládat, že takový profesionál nepromarní ani den na cestě k jejímu uskutečnění. Věrní voliči pochopitelně počítají s tím, že pro ně bude makat a neblábolit.
Naštěstí lze mít knihu stále po ruce jako věčnou připomínku vytyčených cílů, z nichž nelze sejít, jinak bychom se všichni se zlou potázali. Vezměme ji proto na pomoc a posuďme, jak úspěšně jsme se vydali vstříc světlým zítřkům.
Hned začátek knihy zní naléhavě, v posledních dnech zvláště: „Často se mi vytýká, že říkám, že by se stát měl řídit jako firma. No, možná bych měl říkat, že je lepší řídit stát jako rodinnou firmu, anebo ještě líp, že by stát měl do jisté míry fungovat jako rodina.“ Protože jestli o něčem lze říci, že premiér ví, o čem mluví, pak je to fungování rodiny, které dnes můžeme pozorovat v přímém přenosu. V knize o pár vět dál v této souvislosti najdeme i větu:
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
