Mona Biancy Bellové je až příliš univerzálním příběhem o ženském údělu
Románem, či spíše novelou Mona navazuje mezinárodně úspěšná spisovatelka na styl typický pro její předchozí knihu Jezero. Předkové z Bulharska možná způsobili, že má autorka větší citlivost k realitě na jihovýchod od střední Evropy.
Bianca Bellová vydává knihy od roku 2009, ale širšího uznání se dostalo až její čtvrté knize, krátkému románu, skoro novele Jezero. Ta vyšla v roce 2016, v následujícím roce se stala Knihou roku ve významné soutěži Magnesia Litera a téhož roku také držitelkou Evropské ceny za literaturu. Jezero sklidilo mimořádnou pozornost za hranicemi a vyšlo již v sedmnácti překladech. Podpora překladu oceněného díla je ostatně jednou z výhod po získání zmíněné Evropské ceny za literaturu.
Nyní vychází nová kniha této autorky nazvaná Mona. Na první pohled je zjevné, že se pohybujeme v podobném módu jako u předešlé knihy. Místem je blíže neidentifikovaná země ležící zřejmě kdesi v Asii. A před čtenářem se pomalu, nevzrušeným tempem odvíjí příběh, který je tak nadčasový, až se začíná blížit podobenství.