Deník N

Staříci: gerontská road movie o nestárnoucích etických principech

Uměřený Jiří Schmitzer jako démon pomsty. Foto: Cinemart
Uměřený Jiří Schmitzer jako démon pomsty. Foto: Cinemart

Debutující režiséři Ondřej Provazník a Martin Dušek čeří stojaté vody domácí kinematografie. Jejich nenápadně vyhlížející film je příběhem dvou zestárlých přátel, politických vězňů z 50. let. Ti – ve skvostném podání Jiřího Schmitzera a Ladislava Mrkvičky – vezmou do vlastních artritických rukou pomstu na bývalém komunistickém prokurátorovi.

Filmová road movie je doma v zemích disponujících širými pláněmi, velkolepými horskými horizonty a romantickými západy slunce – a jistě není náhodou, že ve Spojených státech se zrodil i western. Tragikomedie Staříci, která právě vstoupila do českých kin, se tématem pomsty přibližuje ke zřetelnému morálnímu horizontu klasického westernu. Zřejmá omezení české krajiny však současně využívá k posílení své vlastní vypravěčské energie. V tom připomíná dnes už legendární road movie Jízda, jejíž hrdinové se toulali jihočeskou krajinou, aby svou potřebu svobody konfrontovali s vědomím státních i morálních hranic. Zatímco Jan Svěrák před čtvrtstoletím vyprávěl o svých vrstevnících na prahu kristovského věku, režiséři Ondřej Provazník a Martin Dušek – dnešní zhruba čtyřicátníci – si za hrdiny svého prvního společného hraného filmu zvolili dva muže nad hrobem, kteří se v ojeté obytné dodávce pohybují nevábnou, malou českou krajinou.

Ve Stařících vize českého venkova zahrnuje rádobymoderní barabizny nižší střední třídy, vylidněná parkoviště nákupních center, nehostinné okraje zanedbaných lánů a odrbané městské kouty. Antiromantický pohled kameramana Lukáše Miloty je součástí komplexní výpovědi filmu o české současnosti, kterou – nenápadně, ale celkem záměrně – autoři upínají na kontexty celé naší moderní historie. Nelichotivá podoba krajiny ve filmu je formovaná vnějším blahobytem, nevkusem a duchovní chudobou porevolučního třicetiletí. V tom Dušek s Provazníkem strávili celý svůj dospělý život, ale sledují ho s klidným, mužným hněvem daným zřejmě jejich dokumentaristickou zkušeností. Nesdílejí patrně úsměvný zmatek v hodnotách na jedné straně a jisté až hysterické moralizování na straně druhé, které prosakuje českou společností po roce 1989 – alespoň to dávají prostřednictvím svých hrdinů najevo.

Jakkoli je pohyb protagonistů Staříků v rozhrkané obytné dodávce pomalý, přetržitý a komplikovaný, má totiž jasný cíl:

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

V tomto okamžiku nejčtenější