Deník N

Lubomír Štrougal byl pragmatik a kabinetní hráč s chladnou hlavou, který se dokázal vyhnout zodpovědnosti

Lubomír Štrougal strávil v čele vlády socialistického Československa dlouhých osmnáct let. U moci ho držel vlastní pragmatismus a prezident Gustáv Husák. Foto: ČTK
Lubomír Štrougal strávil v čele vlády socialistického Československa dlouhých osmnáct let. U moci ho držel vlastní pragmatismus a prezident Gustáv Husák. Foto: ČTK

Nejdéle sloužící československý premiér, jehož víc než 18 let ve funkci nikdo nepřekonal. Lubomír Štrougal byl vnímán jako nejreformněji naladěný představitel v normalizační špičce KSČ, změn ale prosadil pramálo. Místo toho se stal spolu s Gustávem Husákem nejexponovanější tváří normalizace s její nesvobodou, cenzurou, útiskem i pasivitou. Pozitivní pověst mu zajišťovaly jen četné návštěvy sportovních utkání a fámy o jeho vztahu se zpěvačkou Helenou Vondráčkovou. Přinášíme další díl Tváří normalizace.

Po listopadu 1989 žil Lubomír Štrougal v ústraní, politicky se neangažoval a dění výrazněji nekomentoval. Na rozdíl od Miloše Jakeše nevyhledával ani každoroční prvomájové oslavy KSČM. Napsal dvě knihy vzpomínek, ze kterých je zřejmé, že své politické kroky nerevidoval. Spíše je zklamaný a má dojem, že mu třicet let svobodného vývoje dává za pravdu – měli ten reálný socialismus víc ekonomicky reformovat, jak si přál. Nebýt konzervativců jako Vasil Biľak, jistě bychom na tom podle něj jako stát byli v osmdesátých letech lépe a nic se nemuselo měnit.

Penzista Štrougal trávil mnoho let na své chalupě v Jizerských horách, v usedlosti Na Kobyle za Kořenovem. Zatím úspěšně unikl všem pokusům jej obžalovat, především za jeho kroky v čele ministerstva vnitra. Jeho 95. narozeniny minulý týden připomněly beze slova kritiky Lidové noviny. Jeho dcera Eva si s Danielou Flejšarovou otevřela módní ateliér E.daniely. Zeť, dlouholetý redaktor Mladého světa Jiří Janoušek, začal po revoluci podnikat v reklamě a vedl Asociaci komunikačních agentur. V říjnu 1924, kdy se Lubomír Štrougal narodil, ale tomuto podnikatelskému úspěchu jeho pozdější rodiny nic nenasvědčovalo.

Opatrný reformátor na vnitru

Na svět přišel jako syn významného jihočeského komunisty Josefa Štrougala. Ten ve Veselí nad Lužnicí dokonce založil místní organizaci KSČ. Otec se za války zapojil do odboje a v roce 1941 byl zatčen. Zahynul 3. února 1945 při bombardování berlínské věznice Plötzensee.

Lubomír pronásledování unikl, v roce 1943 dokončil gymnázium, neušel ale totálnímu nasazení a s koncem války vstoupil, jako mnoho dalších, do komunistické strany. Studoval práva a vedle toho přednášel na stranické politické škole v Českých Budějovicích. Původní záměr stát se soudcem opustil, místo toho vyslyšel lákání budějovických komunistů, aby se profesionalizoval jako stranický funkcionář. V roce 1952 se oženil s členkou KSČ Věrou Novákovou, se kterou měli kromě zmíněné dcery Evy i syna Lubomíra. Jejich manželství trvalo přesně 40 let, po rozvodu se Štrougal znovu oženil.

Lubomír Štrougal v roce 1995 na své chalupě v Jizerských horách, kam se uchýlil na důchod. Foto: ČTK

Vraťme se ale zpět do 50. let a k Štrougalově cestě na vrchol.

Na krajském sekretariátu KSČ v Českých Budějovicích postupně stoupal, v roce 1957 se stal vedoucím tajemníkem a o rok později ho zvolili do ÚV KSČ, kde zůstal dalších třicet let. Logickým krokem byl přestup do centra moci. Štrougal to vzal přes vládu – v březnu 1959 se stal ministrem zemědělství, lesního a vodního hospodářství, kde však byla jeho činnost spíš okrajová. Víc se věnoval postupu uvnitř struktur komunistické strany.

Jeho nasazení a elánu se šéf strany a prezident Antonín Novotný rozhodl využít a v červnu 1961 Štrougala deponoval do čela ministerstva vnitra. Nahradil zde s procesy padesátých let úzce spojeného Rudolfa Baráka. V komunistickém režimu byl ministr vnitra jedním z nejzásadnějších postů – Štrougal byl pánem nejen nad policií, ale také StB, pohraničníky, tajnými službami, civilní obranou, věznicemi, inspekcí ministerstva vnitra, cenzurou a dalšími složkami. Taková moc v rukách jediného člověka nebyla ani podle samotného Štrougala správná. „Tuto nebývalou koncentraci výkonné moci v rukou jediného člena vlády bylo třeba zásadně změnit,“ popisuje v pamětech své záměry na ministerstvu.

Na vnitru si skutečně počínal se snahou o mírné reformy, navrhl organizační změny rezortu, pokusil se otevřít aspoň dílčí rehabilitaci odsouzených v politických procesech. „Nepochybně se zasloužil o určité omezení moci ministerstva vnitra a StB. Jeho reformní činnost na ministerstvu vnitra ovšem nelze absolutizovat. Šlo mu spíš o nápravu nejhorších excesů. Například co se týká revize politických procesů, tečku pro něj představoval rok 1954, mnoho nezákonností tak pochopitelně nebylo jakkoliv potrestáno,“ popisuje jeho roli na ministerstvu historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Matěj Bílý.

Štrougalovy reformní snahy skutečně měly své limity. Například je dodnes podezírán, že v některých případech jako ministr vnitra aktivně bránil postihu pohraničníků, kteří brutálně zasahovali proti lidem pokoušejícím se utéct z východního bloku. „Za Štrougalova ministrování pokračoval tvrdý postup vůči těm, kteří

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Tváře normalizace

V tomto okamžiku nejčtenější