Vyrobil z facebookových dat zbraň hromadného ničení pro psychologickou válku. Její pozadí teď odhalil v knize

Politický skandál všeobecně známý pod jménem Cambridge Analytica (CA) propukl na jaře 2018, ale dnes se už zdá, jako by to bylo před mnoha lety. Mohutná manipulace s daty ve prospěch Trumpovy volební kampaně a brexitu, v níž hrál ne zcela pasivní roli Facebook, vyvolala velkou pozornost, leč krátkodobou, jak už to chodí. Facebook prošel od té doby několika dalšími aférami, vesměs bez vážnějších následků. Firma Cambridge Analytica zanikla, což jejím někdejším majitelům nemusí příliš vadit, svou úlohu splnila. Facebook dostal letos v červenci za své hříchy, mezi nimiž hrál hlavní roli právě tento, od americké vládní agentury FTC závratnou pokutu ve výši pěti miliard dolarů, omluvil se a angažoval bývalého britského vicepremiéra Nicka Clegga jako viceprezidenta pro „globální záležitosti a komunikaci“, tedy jako hlavního čističe podobných budoucích skandálů.

Nikdo nebyl za svou roli v CA aféře trestně stíhán. Výsledky voleb v USA i Británii samozřejmě platí, Trump a brexit jsou realitou. A Christopher Wylie, mladý Kanaďan s výrazně červenými vlasy, velkými brýlemi a zálibou v mírně výstředním oblékání, se z toho všeho vytratil. To se teď asi změní, protože jeho nedávno vydaná kniha Mindf*ck, popisující firmu Cambridge Analytica zevnitř, má všechny předpoklady debatu oživit a zařadit ji do širších souvislostí.

Politický hacker

Whistleblowery se stávají lidé, kteří byli při tom v nějaké okrajovější roli – pozorovatelé. Wylieho případ je jiný. Nepopiratelně byl hlavním mozkem celé záležitosti. Přišel na to, jak s využitím sociálních médií, databází a umělé inteligence posunout pojem „propaganda“ do úplně nové roviny. Podle svých vlastních slov vyrobil z facebookových dat zbraň. A dal ji do rukou lidem, které neměl rád, protože neodolal pokušení stvořit takovou úžasnou věc, když dostal příležitost.

Christopher Wylie není geniální počítačový hacker, jak byste si mohli myslet. Digitálním technologiím sice rozumí velmi dobře, ale psaním či luštěním kódu se nezabýval. Namísto toho zvažoval, co vyčíst z osobních údajů nesčetných uživatelů sociálních médií a jak tato data použít k ovlivňování lidí. Jestliže byl hackerem, pak ve speciálním smyslu slova: nenabourával se do počítačových systémů, ale do mechanismů fungování společnosti. A to velmi úspěšně.

Přečtěte si také

Odhaluje temná tajemství Facebooku a má jasno: „Rusové jsou všude, i u vás na Hradě, a nahání to strach!“

O politiku se zajímal od časného mládí. Roku 2007, tedy ve svých osmnácti letech, se stal aktivistou kanadské Liberální strany. Spolu s několika dalšími ho stranické vedení vyslalo na jih, aby na místě prozkoumal příčiny nečekaného úspěchu právě skončené volební kampaně Baracka Obamy. Bylo jasné, že v ní sehrály důležitou roli digitální technologie, ale většina lidí chápala jen viditelnou část věci: chytré klipy na YouTube. Wylie se od amerických kolegů dozvěděl – a správně pochopil – že klíčem jsou data o voličích. Obamova kampaň je pečlivě shromažďovala a zvažovala, kdy, na koho a s jakým sdělením se obrátit. Používala k tomu komerční databáze, jaké jsou v USA legálně na prodej: obsahují údaje o hypotéce, typu auta, úvěrové historii. Této technice, běžné v komerčním marketingu, ale tehdy inovativní v politice, se říká mikrotargeting.

Když se Wylie vrátil do Kanady, se svými zkušenostmi neuspěl. Straničtí šéfové chtěli napodobovat Obamovy klipy, ne Obamovu databázi. Stejnou zkušenost zopakoval krátce poté v Londýně, kam odjel studovat na London School of Ecomomics a kde ho oslovili –  na základě tipu z Kanady – tamní liberální demokraté. Ti se však projevili jako technicky ještě zaostalejší než jejich kanadští kolegové.

Žoldáci psychologické války

Pak ale hodil Wyliemu lano někdo docela jiný: společnost SCL Group specializovaná na psychologickou válku. Tak jako existují žoldáci – kontraktoři – pro boj v terénu, jako třeba společnosti Academi (dříve Blackwater), DynCorp, Titan a mnoho dalších, existují i komerční dodavatelé psychologických vojenských operací. Britská SCL mezi nimi byla a je na předním místě. Pro britskou a americkou vládu, jakož i pro soukromé klienty realizovala řadu kampaní od boje s narkobarony po ovlivňování voleb v afrických zemích či propagace NATO ve východní Evropě. K použitým metodám patřilo šíření dezinformací, vydírání nepohodlných politiků, výroba kompromitujících materiálů.

Těžko si představit člověka, který by do takového prostředí zapadl hůř než Wylie: svobodomyslný, mladý, odvázaný, gay. Pro sebe si to prý zdůvodnil tím, že SCL často koneckonců hájí správnou věc. Důležitější však nejspíš bylo, že konečně