Deník N

Zuzana Kronerová: Režisér Bohdan Sláma si mě vybral jako svého maskota

Zuzana Kronerová. Foto Denník N - Tomáš Benedikovič
Zuzana Kronerová. Foto Denník N – Tomáš Benedikovič

S vynikající slovenskou, ale česky často hrající herečkou Zuzanou Kronerovou pořídil Ján Strasser knižní rozhovor. Právě vychází v češtině a my vám z něj nabízíme ukázku. Křest knihy se bude konat ve středu 23. 10. v 15 hodin v kavárně Studio DVA, Václavské nám. 56, Praha.

Zuzana Kronerová je pro novináře dárkem. Řada známých osobností na otázky odpovídá opatrně, diplomaticky, chrání si soukromí a snaží se kolem sebe vytvářet auru tajemné velkoleposti. Paní Kronerová je naopak spontánní, přirozená a odpovídá zcela otevřeně, což činí z četby její knihy požitek.

Už jsme konstatovali, že dnes jsi spíše česká než slovenská filmová herečka. Těch dvacet filmů, ve kterých hraješ, tu asi neprobereme, jmenujme alespoň některé tituly a pak se soustřeďme na filmy, které jsi natočila s režisérem Bohdanem Slámou. Ten pátý, dosud poslední, byl Bába z ledu.

Ano, díky tomuto filmu jsem v Česku slavná…

Tvůj první film se Slámou byl i jeho prvním filmem – Divoké včely z roku 2001. Jak jste se našli?

Bohdan Sláma přijel do bratislavských divadel i na Vysokou školu múzických umění hledat mladé herce do Divokých včel. Šel kolem Divadla Astorka Korzo, tehdy ještě v budově na Suchém mýtě, ve vitríně byly fotografie z inscenace Matka. Podíval se na ně a říká: „Ale vždyť tahle herečka je přesně typ pro moji matku Lišajovou!“ Podíval se ještě jednou: „Ježíšmarjá, vždyť to je ta Kronerová, co ji znám ze starých inscenacích a filmů.“ Spojil se se mnou, přinesl mi scénář, přečetla jsem si ho. Líbilo se mi, že to byla tragikomedie. Slámův humor je trpký, zašpiněný životem, vylézá víceméně nechtěně z drsných životních situací.

Za čtyři roky sis zahrála v dalším Slámově filmu – Štěstí.

Nádherný film. Herecký koncert Tatiany Vilhelmové a Pavla Lišky, hráli jsme spolu už v Divokých včelách. Právem dostal sedm Českých lvů a na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu Zlatou mušli.

2008 – Venkovský učitel.

To bylo psychologické drama a v něm opět skvělý Pavel Liška, hraju tam poměrně velkou roli matky. Po čtyřech letech následoval film Čtyři slunce, Vladimír Merta hraje Mistra a já epizodní postavičku jeho ženy. V tom filmu mám jedinou repliku. Ale musela jsem se v něm vyskytnout, protože, jak řekl Sláma, jsem jeho maskot.

Ale před dvěma lety ti to „maskotovaní“ bohatě vynahradil. V Bábě z ledu hraješ hlavní postavu.

No konečně!

Je to pěkný film, ale na rozdíl od Slámových předchozích filmů i nejvíce mainstreamový, ne?

Trošku ano. I někteří kritici to napsali. Ale řeší závažný problém – právo na osobní štěstí starého člověka, který by podle mladších členů jeho rodiny měl být vděčný za to, že mu materiálně nic nechybí, a neměl by se příliš snažit prosazovat svou identitu. Hana je na začátku totálně potlačená osobnost, svým způsobem je týraná vlastní rodinou a ani o tom neví.

Nebo se tváří, že o tom neví.

Možná. V partě otužilců se fyzicky i psychicky osvobodí a rodina je tím zaskočená, přímo bych řekla, že dotčená, zrazená. Hana v tom filmu kráčí po cestě k sobě samé. V tom jsem hledala smysl toho příběhu a své postavy! Myslím, že to zafungovalo!

Na každé besedě se mě ptají na to plavání v ledové vodě. Muselo to být strašné, říkají. Je pravda, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Divadlo

V tomto okamžiku nejčtenější