Svoboda slova obnáší svobodu lhát. Zuckerberg popsal, jak se Facebook postaví k prezidentským volbám
Zuckerbergova velká řeč o svobodě slova ukazuje, že podstatu tohoto základního lidského práva je třeba znovu důkladně promyslet.
Na politické projevy šéfů velkých digitálních firem si budeme muset zvyknout. Dokonce bychom je měli vítat, neboť Facebook, Google a jim podobní politiku ovlivňují ve velké míře. Je tudíž dobře, když nám jejich představitelé objasňují své postoje a záměry, už jen proto, abychom byli varováni včas.
Šéf Facebooku Mark Zuckerberg si pro významnou řeč vybral v nejlepší státnické tradici univerzitní půdu. Na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu hovořil o Martinu Lutheru Kingovi, občanských hnutích, americké ústavě a umělé inteligenci. Především však o tom, že jeho firma hájí demokracii a svobodu slova; právě z toho důvodu musí podle Zuckerberga dovolit politikům i lživou reklamu. Zuckerbergova řeč byla vlastně deklarací, jak se bude Facebook chovat během nadcházející americké volební kampaně. Leckomu se líbí, leckomu ne. Potvrdila existenci dělicí čáry, která je v celé západní společnosti stále výraznější.
Přineste si vlastní bedýnku
Svoboda slova je na první pohled jednoduchá: nikdo vám nesmí bránit veřejně se vyjadřovat. Když se pustíme do detailů, jednoduché to být přestane. Když nám pošlete do redakce vášnivý názor na Gretu, Babiše či feminismus – pozitivní nebo negativní, to je jedno – a my vám ho neotiskneme, porušili jsme tím vaši svobodu slova garantovanou Ústavou České republiky? Ne. Domůžete se nápravy právní cestou? Ne, až na výjimky (dané především § 10 tiskového zákona, tj. právem na opravu), kterými se zde nebudeme zabývat.
Když si stoupnete na ulici a svůj zamítnutý text tam nahlas přečtete, smí vám v tom někdo zabránit? Ne, až na výjimky dané především § 355 a § 356 trestního zákoníku, jež zakazují hanobení a podněcování nenávisti.
Rozdíl je ve dvou věcech, z nichž jedna je očividná, druhá méně. Zjevné je, že v jednom případě máte co do činění se soukromým subjektem, v druhém se státem. Soukromých subjektů je mnoho, trh médií je vysoce konkurenční, když vás odmítneme, nedá se z praktického hlediska mluvit o cenzuře. Stát je jeden, na rozhodování o vaší svobodě ve veřejném prostoru má monopol, v jeho případě by tedy o cenzuru šlo.
Ten jemnější aspekt věci spočívá v tom, že vaše svoboda slova nikomu jinému nezakládá žádnou povinnost. Když se chcete vyjádřit, nikdo není povinen poskytnout vám k tomu prostor, opatřit vám publikum či omezit kritiku, jíž se vám může dostat. Z Hyde Parku vás nesmí nikdo vyhodit, ale bedýnku od mýdla, na kterou si stoupnete, aby vás bylo vidět, si musíte přinést svou vlastní. A jestli
