Deník N

Co si ti Češi vlastně myslí? kroutí hlavou ve světě. Každý něco jiného. Jednotná česká zahraniční politika neexistuje

Černínský palác na pražské Malé Straně. Odtud by se měla koordinovat česká zahraniční politika. Ve skutečnosti je to jen jeden z jejích aktérů. Foto: ČTK
Černínský palác na pražské Malé Straně. Odtud by se měla koordinovat česká zahraniční politika. Ve skutečnosti je to jen jeden z jejích aktérů. Foto: ČTK

Komentář Jiřího Pehe: V médiích i debatách politologů stále častěji zaznívá názor, že česká zahraniční politika neexistuje, protože neexistuje jasná, srozumitelná zahraničněpolitická linie českého státu. Skutečnost je ovšem možná horší. Dlouhodobá nemoc české zahraniční politiky, která se už od dob prvních vlád Václava Klase za prezidentství Václava Havla vyznačovala tím, že nemluvila jedním jazykem, v současnosti nabyla téměř bizarních rozměrů.

Jako příklad lze uvést poslední setkání nejvyšších ústavních činitelů ke koordinaci zahraniční politiky. Prezident Miloš Zeman se na něm snažil přesvědčit zbývající účastníky schůzky, že by Česká republika měla „oduznat“ nezávislost Kosova, které oficiálně uznala (a navázala s ním diplomatické styky) v roce 2008.

Příznačné pro českou zahraniční politiku přitom bylo už to, jakým způsobem toto téma přišlo na svět. Zeman ho k překvapení ostatních představitelů státu i vlády, která podle Ústavy odpovídá za zahraniční politiku, „stvořil“ během návštěvy Srbska v září tohoto roku. Po příjezdu tam nejprve oznámil, že má rád Srby, ale nemá rád Kosovo, aby později prohlásil, že se po návratu domů bude zasazovat o to, aby Česká republika odvolala svoje více než jedenáct let trvající uznání Kosova.

Premiér Andrej Babiš i ministr zahraničí Tomáš Petříček byli Zemanovou iniciativou „překvapeni“, takže se evidentně udála bez jakékoliv předchozí konzultace s vládou. Některá média dokonce přinesla zprávy, že se Zemanovým nápadem bylo seznámeno jen několik jeho nejbližších spolupracovníků, kteří ho měli až do návštěvy v Srbsku držet v tajnosti.

Na to, že prezident občas ignoruje ústavu, jsme už zvyklí. Může to dělat, protože premiér odmítá využít svých ústavních nástrojů, jako je kompetenční žaloba, aby ho odkázal do patřičných mezí. V tomto konkrétním případě ovšem nešlo jen o další prezidentův prohřešek vůči ústavě, ale o 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější