Deník N

Smrticí zbraně z 3D tiskárny. Tedy vlastně zatím ne

Kdepak, tohle je opravdu jen fotomontáž – podobná té, kterou použil jako ilustraci německý deník Die Welt. Foto: Adobe Stock
Kdepak, tohle je opravdu jen fotomontáž – podobná té, kterou použil jako ilustraci německý deník Die Welt. Foto: Adobe Stock

Černý trh se zbraněmi končí. Vytisknete si automatickou pušku sami, a svět vám leží u nohou, rozstřílený na cucky. Tento mýtus se stále vrací, naposledy v souvislosti s teroristickým útokem v německém Halle.

Německá média, i ta seriózní, neváhala napsat, že si útočník vyrobil své zbraně na 3D tiskárně. To není tak úplně pravda – a vlastně ani dost dobře být nemůže. Možnosti a rizika 3D tisku spočívají v něčem jiném. Diskuse o zbraních vytištěných podomácku tak snadno, jako by to byla fotografie z dovolené, však nejspíš neskončí nikdy.

Co uděláte, když se vám rozlomí kus konzoly na záclony? Když se uštípne kus plastového držátka vaší oblíbené naběračky? Když se rozpadne motýlek šroubu, kterým fixujete svou čtecí lampičku do správné polohy?

Garnýž nejspíš budete muset kompletně vyměnit – a doufejte, že nebude nutné vrtat do zdi další díry na hmoždinky, protože nové konzoly mají díry o dva centimetry dál od sebe. S naběračkou se budete muset rozloučit. Lampičku zajistíte v jedné poloze a už s ní nikdy nehnete, i když byste potřebovali.

Ledaže by… Představte si, že umíte kouzlit, že si umíte vyčarovat náhradní díl k čemukoliv, co zrovna potřebujete. Nebo, střízlivěji: představte si, že máte doma mašinku, která vám takový náhradní díl umí vyrobit. A když zrovna nic neopravujete, můžete ji nechat vytvářet třeba dílky lega neobvyklých tvarů, medaile pro děti na tábor nebo postavy hrdinů a zlobrů pro víkendovou seanci Dračího doupěte. To zní cool, ne?

Jak nejspíš víte, takovou mašinku už dneska můžete mít doma. Říká se jí 3D tiskárna. 3D jako trojrozměrná, protože netiskne na plochu papíru. Vlastně v běžném smyslu slova netiskne vůbec. Vyrábí žádaný předmět.

Vrstvičku po vrstvičce

Ačkoliv pojem 3D tiskárna pochází až z druhé poloviny devadesátých let, vznik technologie jako takové se datuje nejméně o deset let dříve. Její podstata je na první pohled jednoduchá: v počítači si vytvoříte 3D model – řekněme dýně, podzim už klepe na dveře. Programů, které to dovedou, jsou k dispozici desítky, spousta z nich je zadarmo, dokonce samotné Windows dnes mají v základní výbavě program, který se jmenuje 3D malování. Jednotlivé softwary se liší jednak mírou sofistikovanosti, jednak přístupem k tvorbě modelu. V některých jste sochařem, který kurzorem opracovává hroudu materiálu, v jiných spíše inženýrem, jenž dělá přesné náčrtky a vzdálenosti měří na mikrometry.

S takovou 3D dýní, vytvořenou pomocí myši, pak můžete

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější