Deník N

Co (ne)mají Češi společného s Brazilci

Čech v Brazílii v podstatě hned po příletu zákonitě narazí na problém, že je příliš úzkostlivý a až příliš uvolněný zároveň. Foto: Unsplash
Čech v Brazílii v podstatě hned po příletu zákonitě narazí na problém, že je příliš úzkostlivý a až příliš uvolněný zároveň. Foto: Unsplash

Není to tak, že by Češi a Brazilci neměli společného vůbec nic, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zejména v posledních letech nás spojuje například nezkrotný pesimismus vůči perspektivám vlastního národa a státu. Dříve pozitivně naladění Brazilci si po zdlouhavé hospodářské krizi a vlastní zkušenosti se zpackaným bojem proti korupci stěžují tak rádi a tak hlasitě, že z toho jde hlava kolem i člověku zvyklému na staré dobré hospodské nadávání.

V jedné věci mezi oběma národy však stále zeje hluboká propast: totiž v chování na veřejnosti. Čech v Brazílii v podstatě hned po příletu zákonitě narazí na problém, že je příliš úzkostlivý a až příliš uvolněný zároveň.

Že to nedává smysl? Dejte mi šanci to vysvětlit.

Na jednu stranu jsem od první cesty do Brazílie musel bojovat s tím, jak moc jsou místní lidé přátelští. Možná jsem měl prostě jen puritánské dětství, ale na takové množství polibků a objetí od úplně cizích lidí jsem si musel zvykat.

Brazilci sice dobře vědí, že my Evropané jsme stydliví studení čumáci (frios) – a to jim ještě zkreslují představy přeci jen vřelejší Portugalci a Italové. Ale nějak se tomu nedokážou přizpůsobit, nebo si možná myslí, že ještě těsnějším a delším objetím roztajeme, i když v mém případě bylo výsledkem spíš další (z)tuhnutí.

K přepadení vždy připraven!

Na stranu druhou jsem si nemohl zvyknout, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hlavní

V tomto okamžiku nejčtenější