Deník N

Hrál pokaždé toho hodného s medovým hlasem. Bata měl v StB na starost protirežimní mládež

Miloš Bata, příslušník StB, brněnské expozitury. Foto: Archiv bezpečnostních složek MV, Kanice u Brna
Miloš Bata, příslušník StB, brněnské expozitury. Foto: Archiv bezpečnostních složek MV, Kanice u Brna

Miloš Bata vystoupal za skoro dvacet let služby u Státní bezpečnosti až k hodnosti majora a zástupce náčelníka oddělení v Brně. Bývalý vzorný estébák dnes žije jako spokojený senior, který rád houbaří a pochlubí se vnoučaty. Soud jeho týrání disidentů prohlásil za promlčené.

„To je ale náhodička!“ Tuhle větu si bude Petr Pospíchal pamatovat do konce života. Byla totiž pokaždé tím prvním, co slyšel od „svého“ estébáka Miloše Baty, když jej přišel zadržet nebo jej odváděl na výslech.

Příběhy obou mužů se protínaly skoro 13 let, od roku 1977 až do listopadu 1989, setkali se mnohokrát. Bata Pospíchala zatýkal poprvé v říjnu 1977, jako jednoho z nejmladších chartistů a disidentů. To bylo Pospíchalovi sedmnáct a půl. A přišel jej sebrat taky naposledy, v říjnu 1989, kdy do pádu komunistického režimu zbýval měsíc.

„Bata byl typ člověka, kterého si zapamatujete. Byl robustní, ale ne postavou, vyvolával v člověku tíseň. Nebyl vulgární. Vyhrožoval, to ano, ale jinak než ostatní. Výslechy byly postavené na principu hodného a zlého policajta a on hrál pokaždé toho hodného. On byl ten, který medovým hlasem říkal: ‚Petře, neblbni, neubližuj si, my ti chceme pomoct.‘ Byl spíš vemlouvavý a slizký než prvoplánově zlý,“ vzpomíná Pospíchal.

Osmašedesátiletý Bata dnes žije klidným životem běžného českého důchodce. Šedovlasý muž bydlí v 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Tváře normalizace

V tomto okamžiku nejčtenější