Víra v meritokracii není jen falešná, ale i škodlivá
Z meritokracie se stal významný společenský ideál. Politici napříč ideologickým spektrem se neustále vracejí k tomu, že odměny – peníze, moc, pracovní místa, přijetí na vysokou školu – by se v životě měly rozdělovat podle dovedností a úsilí. Nejběžnější metaforou jsou „stejná pravidla hry“, jež hráčům umožní vypracovat se na pozici odpovídající jejich zásluhám.
Z koncepčního a morálního hlediska se meritokracie prezentuje coby protiklad takových systémů, jako je dědičná aristokracie, kde o společenském postavení náhodně rozhoduje váš původ. V meritokracii jsou bohatství a výhody právoplatnou odměnou za zásluhy, nikoli nečekanou výhrou v důsledku vnějších událostí.
Většina lidí si nemyslí jen to, že svět by se měl řídit meritokraticky, ale mají také za to, že meritokratický je. V roce 2009 84 % respondentů průzkumu sociálních postojů v Británii uvedlo, že pro šanci uspět je tvrdá práce buď „zásadní“, nebo „velmi důležitá“, a výzkumná instituce Brookings Institution v roce 2016 zjistila, že podle 69 % Američanů jsou lidé odměňováni za inteligenci a dovednosti. Respondenti v obou zemích věří, že mnohem méně záleží na vnějších faktorech, například na štěstí a původu v bohaté rodině. V těchto dvou zemích se tyto názory projevují nejvýrazněji, ovšem populární jsou po celém světě.
Přestože valná část společnosti zastává přesvědčení, že