Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Víra v meritokracii není jen falešná, ale i škodlivá

Čím dál větší množství výzkumů v oblasti psychologie a neurovědy naznačuje, že v meritokracii se lidé stávají sobečtějšími, méně sebekritickými, a dokonce náchylnějšími k diskriminačnímu jednání. Foto: Lucas Favre, Unsplash
Čím dál větší množství výzkumů v oblasti psychologie a neurovědy naznačuje, že v meritokracii se lidé stávají sobečtějšími, méně sebekritickými, a dokonce náchylnějšími k diskriminačnímu jednání. Foto: Lucas Favre, Unsplash

Z meritokracie se stal významný společenský ideál. Politici napříč ideologickým spektrem se neustále vracejí k tomu, že odměny – peníze, moc, pracovní místa, přijetí na vysokou školu – by se v životě měly rozdělovat podle dovedností a úsilí. Nejběžnější metaforou jsou „stejná pravidla hry“, jež hráčům umožní vypracovat se na pozici odpovídající jejich zásluhám.

Z koncepčního a morálního hlediska se meritokracie prezentuje coby protiklad takových systémů, jako je dědičná aristokracie, kde o společenském postavení náhodně rozhoduje váš původ. V meritokracii jsou bohatství a výhody právoplatnou odměnou za zásluhy, nikoli nečekanou výhrou v důsledku vnějších událostí.

Většina lidí si nemyslí jen to, že svět by se měl řídit meritokraticky, ale mají také za to, že meritokratický je. V roce 2009 84 % respondentů průzkumu sociálních postojů v Británii uvedlo, že pro šanci uspět je tvrdá práce buď „zásadní“, nebo „velmi důležitá“, a výzkumná instituce Brookings Institution v roce 2016 zjistila, že podle 69 % Američanů jsou lidé odměňováni za inteligenci a dovednosti. Respondenti v obou zemích věří, že mnohem méně záleží na vnějších faktorech, například na štěstí a původu v bohaté rodině. V těchto dvou zemích se tyto názory projevují nejvýrazněji, ovšem populární jsou po celém světě.

Přestože valná část společnosti zastává přesvědčení, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější