Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nový Tolkien? Spíše další fascinující archeologická cesta do spisovatelova archivu – a zase zpátky

Detail ilustrace Alana Leeho z Pádu Gondolinu. Repro: Deník N
Detail ilustrace Alana Leeho z Pádu Gondolinu. Repro: Deník N

V češtině právě vychází v rámci Velkého knižního čtvrtku Pád Gondolinu – kniha, kterou se zřejmě definitivně uzavírá editorská činnost Christophera Tolkiena. Jedná se tak o završení několika desetiletí práce na pozůstalosti jeho otce Johna Ronalda Reuela Tolkiena, především pak příběhů z Prvního věku bájné Středozemě.

Málokterý autor má na nějaký žánr tak výrazný vliv jako John R. R. Tolkien. V dobrém i zlém. V letech 1954–5 publikovaná trilogie Pán prstenů definovala tzv. epickou fantasy – tedy rozmáchlé příběhy, často z jiných světů, které čelí silám zla. Právě enormní úspěch trilogie na americkém trhu, především mezi vysokoškoláky a příslušníky kontrakultury, přispěl k rozmachu fantasy jako takové. Začaly masově vycházet reedice klasických děl žánru, noví autoři rozvíjeli odkaz autorů, jako byli tvůrce postavy barbara Conana Robert E. Howard či otec kosmické hrůzy Howard P. Lovecraft.

V rámci hledání americké „odpovědi na Tolkiena“ se mluví o úspěchu legendární sci-fi série Duna Franka Herberta a už v roce 1977 vznikl v podstatě dokonalý literární remake – Shannarův meč amerického autora Terryho Brookse. Ten sice nastartoval dodnes vycházející populární sérii, ale také ukázal, v čem byla Tolkienova práce jedinečná a jakým nástrahám čelí jeho napodobovatelé a plagiátoři. A vlastně i to, proč se k jeho příběhům čtenáři dodnes vrací v „nedokončených příbězích“, k nimž patří i Pád Gondolinu.

Rychlokurz Středozemě snadno a rychle

Kvalita epické fantasy je přímo odvislá od kvality prostředí, do kterého je zasazena. Její čtení vyžaduje hlubokou identifikaci s fikčním světem a jeho potřebami. Je proto třeba tyto světy budovat pečlivě a do hloubky. Pro řadu tvůrců to znamená psát mnohadílné ságy a utápět čtenáře v detailech. Pro jiné naopak hromadit dějové atrakce. Právě to se stalo v Shannarově meči – zmíněný Brooks převzal dějovou kostru Pána prstenů, obohatil ji o několik nových, vysoce efektních scén, ale nebyl schopen svému světu a příběhu dát náležitou hloubku. Bylo to jen dobrodružné vyprávění pro ukrácení dlouhé chvíle, bez jakéhokoliv přesahu. Pouhý stín Pána prstenů, který je i dnes inspirativním dílem pro nové generace autorů, ale i například pro ekologický výklad fantasy žánru (jak jej nabídl polský spisovatel Andrzej Sapkowski v eseji Zachraňme elfy, který odkazoval na až industriální pojetí Tolkienových říší zla – Morgothova Angbandu a posléze Sauronova Mordoru).

Tolkien svou Středozemi formoval po několik desetiletí a původně se jednalo o pozadí, na kterém mohl rozvíjet svou „tajnou neřest“, jak to sám označoval. Tou byla celoživotní záliba ve

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější