Deník N

Filmujeme termity, prohráváme s požáry, měříme přesněji. A nikdy nezapomeňte na Chimborazo

Chimborazo, výška 10 900 metrů. O co, že to nezapomenete? Foto: Kilobug, Wikimedia Commons
Chimborazo, výška 10 900 metrů. O co, že to nezapomenete? Foto: Kilobug, Wikimedia Commons
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Změna definice kilogramu se nás v praxi nedotkne, ale pozornému napoví, jak funguje věda. Čínský systém bodování obyvatel může mít nebezpečnou přitažlivost pro vlády mnoha dalších zemí. Čeští vědci filmují termity v Kamerunu rychlostí 300 000 snímků za sekundu, jinak by nemohli zkoumat jejich klíčovou vlastnost. A Facebook je prostě Facebook. Je tu další Týden s vědou a technikou.

Ze kterého místa na zeměkouli je nejblíž do vesmíru? Anebo techničtěji: který bod zemského povrchu má největší vzdálenost od středu Země? Kdyby byla planeta přesnou koulí, byl by to vrchol Mount Everestu. Jenže Země tak docela kulatá není. Na pólech je zploštělá, na rovníku tlustší. Rozdíl je dost velký na to, aby připravil Everest o prvenství. Nejvzdálenějším bodem od středu Země je vrchol ekvádorské hory Chimborazo. Ta měří 6 263 metrů nad mořem a kromě toho leží skoro přesně na rovníku, což jí přidává dalších 4 650 metrů. Celkem je tedy „vysoká“ 10 913 metrů, s přehledem o hodně více než Everest.

Přesně tak vypadá velká část naší denní informační potravy na internetu: je to víceméně pravda (přesněji: dá se najít zorný úhel, pod nímž to pravda je), zní to docela zajímavě, dá se o tom konverzovat s přáteli a není to k ničemu užitečné. Zajímavých banalit je na světě více než na Chimborazu zrnek písku! A ten písek nám drhne v soukolí.

Je to bezmála deset let, co Clay Shirky pronesl výrok, který se obvykle parafrázuje takto: neexistuje přehlcení informacemi, existují jen špatně nastavené filtry. Zní to dobře a pořád ještě můžeme doufat, že to je pravda, nikdo však ty filtry dosud neumí nastavit uspokojivě. Osobně mám podezření, že exponenciální růst se filtrovat prostě nedá. Anebo jen drasticky, za cenu obrovské ztráty užitečných informací, která je ovšem ospravedlněna tím, že je lepší vytáhnout a použít z té záplavy aspoň něco, než strávit všechen čas pokusy o výběr.

Nikdo nečte všechno, ale každý si rád nalhává opak

K jednomu z takových drastických řešení spějeme velmi přirozenou cestou: přes peníze. Médií přecházejících na placený obsah přibývá. V tomto týdnu tak učinil QuartzNew York Magazine. Velkou crowdfundingovou kampaň v USA rozjel nizozemský De Correspondent. „Dobře, jsou lidé, kteří zaplatí předplatné za zpravodajský web. A co za dva? Za tři?“ ptá se Joshua Benton v titulku svého článku na NiemanLab, což je (zatím neplacený) velmi chytrý a seriózní server zaměřený na mediální analýzu. Otázka je rétorická: je jasné, že čím více předplatných současně, tím méně lidí ochotných platit se najde.

Jenže ani v předinternetových časech si nikdo nepředplácel či nekupoval všechny noviny a časopisy, neodebíral všechny satelitní či kabelové televize. Každý si nastavil výběr podle svých zájmů, kapsy a času. Co se změnilo?

Dvě věci, zdá se. Za prvé, přibylo kvalitního obsahu a leckomu je líto, že ho nemůže mít více. Je dobré si uvědomit, že s tím nemá paywall celkem nic společného: ať je to zadarmo, nebo za peníze, nikdy si nestihnete všechen kvalitní obsah ani vybrat, natož přečíst. Za druhé, ohromně též přibylo informačního popcornu typu Chimborazo (v lepším případě; oproti průměru této produkce je Chimborazo úplně zlaté). Ten je zdarma, odfiltrovat se taky nedá snadno (zejména když vám ho někdo podstrčí až do Deníku N) a navíc je svůdný. Jako každý popcorn, jako každé brambůrky.

Léčba je asi snazší, než by se zdálo. Možná si nechceme připustit, že máme omezené množství času, rozhodně nás však dostihne fakt, že máme omezené množství peněz a předplatit si můžeme jen něco. Že se tím posílí bias, informační bublina? Nejspíš ne. Už teď čtete jen něco a povaha toho „něco“ je ve většině případů méně vyvážená, než kdybyste odebírali jakékoli opravdu dobré noviny. Iluze, že si vybíráte kvalitně, nezaujatě a rovnoměrně, je ovšem silná.

Problémem Facebooku je Facebook, problémem naším taky

Jak poznáte dobré noviny? Například takto. The New York Times odvedly velký kus dobré práce, když důkladně nahlédly dovnitř Facebooku. Jejich článek propojuje a vysvětluje dění v Zuckerbergově firmě za poslední dva roky, včetně dosud neodhalené novinky:

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Týden s vědou a technikou

V tomto okamžiku nejčtenější