Deník N

Z málo známého architekta primátorem Bratislavy. Stát se politikem není zrada aktivismu, říká Vallo

Bratislavský primátor Matúš Vallo. Foto: Vladimír Šimíček, Denník N
Bratislavský primátor Matúš Vallo. Foto: Vladimír Šimíček, Denník N

Má pověst arogantního a sebevědomého politika. A je pravda, že sebejistý je na první pohled hodně. Na něm totiž záleží, jak bude Bratislava za pár let vypadat. „Uplatňuji manažerský přístup. Podstatné pro mě je, co je dobré pro Bratislavu. Ne pro nějakou stranu nebo pro politiky,“ říká bratislavský primátor Matúš Vallo.

Před rokem ještě málo známý, byť úspěšný architekt a aktivista, kterého lidé přímo zvolili do čela města. Jednou z prvních věcí, které kromě placeného parkování a výsadby stromů prosadil, bylo přejmenování části hlavního náměstí SNP na náměstí Sametové revoluce. Symbolicky 30 let od listopadu 1989. Starou tržnici, která na této části centrálního bratislavského náměstí stojí, pomáhal před pár lety jako aktivista oživit.

Ani Vallovi se v prvním roce nevyhnuly skandály. Třeba když zadal přímo veřejnou zakázku členovi Progresivního Slovenska, strany, která jej podpořila ve volbách. Nebo když se ukázalo, že na jeho kampani spolupracovala firma, jejíž majitel pomáhal financovat proruský puč v Černé Hoře a je na sankčním seznamu USA.

„Podstatné je, že jsem se jako občanský aktivista mohl stát primátorem Bratislavy a že je to díky přímé volbě,“ je přesvědčený Vallo.

Nebyl jste politik, ale aktivista a architekt. Studoval jste, pracoval i žil v Evropě. Proč jste se vrátil na Slovensko a kandidoval na primátora hlavního města?

Jedna z největších otázek mojí generace byla, jestli zůstaneme žít v Bratislavě, nebo odejdeme za hranice. Já jsem z generace, která už mohla legálně pracovat v EU, ještě ne studovat, protože když jsem byl na stáži v Londýně, potřeboval jsem víza a povolení. Takže jsme měli velké dilema, jestli tady budeme. Já jsem si na ně odpověděl a po životě v Římě, Londýně a New Yorku jsem se rozhodl, že tady budu. A když jsme sem přišli, bylo jasné, že to tu chceme změnit, zlepšit.

Někdo ví, jak se to má udělat, a celý život nadává v hospodě, že se nic neděje. Někdo se snaží pomoct těm, kdo změny udělají. A já jsem se postavil do čela té změny.

Je to generační věc?

Myslel jsem si to, ale není to tak. V týmu mám lidi různého věku i zkušeností.

V jednom rozhovoru jste řekl, že jste pochopil, že město jako aktivisté nezměníte, že musíte jít do politiky. I v Česku se z aktivistů stávají politici, přecházejí na druhou stranu…

To není jen pocit v bývalém Československu. Na různých konferencích jsem se o tom hodně bavil s lidmi z celého světa a pochopil jsem, že stát se z aktivisty politikem není zrada aktivismu. Naopak, je to

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Slovensko

V tomto okamžiku nejčtenější