Deník N

Symbol národní hrdosti, síly i vzdoru Anglii. Ragby Velšany spojuje, během šampionátu dvojnásob

Wales porazil v závěrečném duelu základní skupiny Uruguay a ve čtvrtfinále narazí na Francii. Foto: ČTK
Wales porazil v závěrečném duelu základní skupiny Uruguay a ve čtvrtfinále narazí na Francii. Foto: ČTK

V neděli se velšské Swansea probudilo do deštivého rána. I obvykle rušná Wind Street na první pohled zela prázdnotou – hluk ze sportovních barů lemujících známou ulici v centru druhého největšího města ale brzy objasnil proč. Hrálo se ragby.

Patnáctičlenné velšské mužstvo v červených dresech nastoupilo proti Uruguaycům hrajícím ve světlemodré. Zatímco Wales si zajistil postup do čtvrtfinále už vítězstvím nad Fidži minulou středu, Uruguayci šli do boje bez šance na postup, motivaci měli ale jinou – výhra by jim automaticky zajistila účast na dalším mistrovství.

Pro Wales zápas rozhodoval především o protihráči ve čtvrtfinále. Podobně jako na hřiště v japonském Kumamotu nastoupil tým v národních dresech také do jednotlivých boxů v místní hospodě. S přímým výhledem na obrazovky televizorů a potleskem, který přišel po odehrání velšské hymny, se mohlo začít – dvakrát 40 minut napětí na hřišti 100 × 70 metrů ohraničeném brankami ve tvaru písmene H.

Když se Velšanů zeptáte, jaká je jejich první vzpomínka na ragby, odpověď bývá často podobná: v jejich životě bylo prostě odjakživa.

„Základní škola, 1976. ‚Namalujte, co pro vás znamená Wales,‘ vybídl nás ředitel,“ vzpomíná v knize Wales Play in Red (Wales hraje v červené) sportovní novinářka a spisovatelka Carolyn Hittová. „Moje kamarádka Sara nakreslila narcis, Carol namalovala kolo těžní věže uhelného dolu. A já? Já jsem nakreslila Mervyna Daviese, kapitána velšského ragbyového týmu z roku 1976,“ vysvětluje Hittová s tím, že ragby bylo vždy součástí jejího života.

Snímek ze sportovního baru v centru Swansea při nedělním zápasu Walesu proti Uruguayi. Foto: Dominika Píhová

Podobný sentiment se se začátkem mistrovství světa v Japonsku rozprostřel napříč celou zemí a život Velšanů se začal zase o něco intenzivněji točit kolem míčového sportu, jenž se nevratně zaryl do jejich národní identity.

Sever patřil fotbalu, jih ragby

Ragby do Walesu připutovalo po železnici spolu s tisíci Angličanů, kteří do země přijeli hledat práci v době industriálního rozmachu 19. století. Zatímco na sever Walesu přivezli z Liverpoolu a Manchesteru fotbal, na jihu země se začalo šířit ragby.

Ve Walesu si hra rychle našla své příznivce a každé město i vesnice brzy měly vlastní hřiště i klub. V Anglii bylo ragby sportem střední třídy a finančně zabezpečených a vzdělaných profesionálů z řad doktorů, byznysmenů a právníků, ve Walesu se od počátku stalo sportem pracující třídy, kdy týmy tvořili horníci a 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější