Deník N

Signal Festival řeší, jak se v barokním prostředí vypořádat s revolucí

A co kdyby to byla pravda, Eva Jiřičná. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
A co kdyby to byla pravda, Eva Jiřičná. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Signal Festival, který končí dnes o půlnoci, opět přilákal do nočních ulic doslova davy lidí. Potvrdil tím svou jedinečnost v době, kdy kulturní akce trpí nedostatkem zájmu.

Návštěvníci spatřili již sedmým rokem město v novém světle, například v paprscích zeleného laseru, který v nejrozsáhlejším díle festivalu protíná hladinu Vltavy – organizátoři jsou skutečně pyšní na rekordních 180 000 m³ plochy instalace Jakuba Peška. Díla vyzývají ke kontemplaci tématu revoluce minulé, budoucí i té každodenní. Výslovně na revoluční události roku 1989 odkazuje například instalace Trabi na Petříně, kde deset automobilů značky Trabant připomíná útěk východoněmeckých Němců na podzim 1989, po kterém na Petříně a v jeho okolí zůstalo kolem tisíce opuštěných trabantů.

Sjednocující linie, kterou tvoří téma spojující jednotlivé instalace, není jedinou změnou oproti minulým ročníkům. Videomappingy, vlajková loď každého festivalu světla poslední dekády, ustupují do pozadí, nahrazují je audiovizuální a site-specific instalace. Na třech trasách, které letos protínají Malou Stranu, Staré Město a Karlín, je k vidění celkem osmnáct děl, z toho pouze tři videomappingy – nejvýraznější jsou ukrajinští SKILZ se svým 3D mappingem na Tyršově domě –, ale žádný z nich vlastně nepřináší nic nového, jako by se tato technika během několika let experimentování vyčerpala, jakkoli technicky je stále obdivuhodná.

Instalace Trabi. Foto: Jan Hromádko.

To zřejmě souvisí s přerodem Signalu z festivalu světla ve festival digitálního umění a kreativní kultury. To je v jistém smyslu ambicióznější projekt – festivaly světla jsou koncipovány jako podívaná, jako městská zábava, jakkoli technologicky na výši, zatímco digitální kreativní kultura vykazuje také znaky inovace; rysy skutečně v nějakém smyslu revoluční a otevírající nové, netušené možnosti, což může zejména v počátcích působit mnohem méně spektakulárně a klade to větší nároky na tvůrce i na diváky.

Spíše zábava než revoluce

Přitom není pochyb o tom, že Signal byl a je především podívaná; je v podstatě od začátku koncipován jako umění ve veřejném prostoru i rodinná zábava – koneckonců je součástí silného trendu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Výtvarné umění

V tomto okamžiku nejčtenější