Deník N

Bez nich bychom neměli mobily: trojice nobelistů dala světu moderní baterie

Baterie jsou všude kolem nás. Naprostá samozřejmost, ale vymyslet ji dalo pořádnou práci. Foto: Wikimedia.
Baterie jsou všude kolem nás. Naprostá samozřejmost, ale vymyslet ji dalo pořádnou práci. Foto: Wikimedia.

Letošní Nobelova cena za chemii je ve dvou ohledech zvláštní. Zaprvé – po dlouhé době není za biochemii a vývoj léků, ale za chemii anorganickou.

A zadruhé je překvapivé, že za objev a vývoj Li-ion baterií nebyla cena udělena už dávno. Odpovídalo by to jak praktickému významu této technologie, tak množství obtíží, jež bylo třeba během jejího vývoje překonat.

První baterii v dějinách postavil Alessandro Volta v roce 1800. Sestávala z měděných a zinkových kotoučků proložených plátky kůže máčenými ve slané vodě. Když horní a dolní konec takového sloupu propojíte drátem, teče jím elektrický proud. Princip všech baterií od Volty dodnes je stejný: učeně se mu říká termodynamická nerovnováha. V případě Voltova článku jde o nerovnováhu mezi zinkem a mědí: měď vytahuje elektrony ze zinku, protože na ně působí větší silou. Tím se rozběhne chemická reakce. Zinek se oxiduje, stane se z něj kladný iont, který nemůže existovat samostatně, proto se na svém konci sloupce (těm říkáme elektrody, ta zinková se nazývá anoda) začne slučovat se zápornými ionty z oné slané vody. Měď se nemění, ale na měděné elektrodě – katodě – se vylučují vodíkové ionty z roztoku a tvoří plynný vodík. Proud poteče, dokud bude mít tato chemická reakce suroviny. Časem se vyčerpají.

Taková baterie je v mnoha ohledech nepraktická, ale její princip se naštěstí dá modifikovat použitím jiných materiálů. Lithium patří k nejlákavějším, protože

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější