Deník N

Notes: Pátek v Deníku N (skoro) bez loučení s Karlem Gottem, zato s (ne)spokojenými zaměstnanci a Kontextem

Slovanský ostrov v Praze, jeho okolí (a stránky většiny českých médií) zaplnili lidé, kteří se přišli rozloučit s legendou české populární hudby, s „božským“ Karlem Gottem. Deník N se rozhodl pietu spíše jen zpovzdálí sledovat. Papírový i elektronický prostor našich novin jsme tak zaplnili texty o tureckém vpádu do Sýrie, o nositelích Nobelovy ceny, o televizi, na kterou i Miloš Zeman přepne z teletextu, o (ne)spokojených zaměstnancích, o posledním šéfovi StB či nedomazlených miminkách v kojeneckých ústavech. Páteční Notes sepsala Lenka Vrtišková Nejezchlebová.

Jak dlouho pracujete ve svém současném zaměstnání? A jste spokojení?

Tereza Mynářová v rozhovoru s analytikem Tomášem Dombrovským podrobně prochází výsledky velkého průzkumu o zaměstnancích. Vyplývá z něj například, že roste podíl těžce frustrovaných zaměstnanců. A že nejspokojenější jsou lidé v práci první rok. Proč? Zaměstnavatelé totiž investují peníze, energii i empatii spíše do náboru nových pracovních sil, zhruba po roce zájem o ně (a jejich komfort) pomalu upadá… možná je berou jako samozřejmost. Á propos, Deník N zanedlouho oslaví první rok své existence… ale u nás to bude určitě jinak!

No potěš… neubrání se člověk povzdechu. Facebook před americkými prezidentskými volbami zavádí placenou reklamu pro politiky bez jakýchkoli omezení. „Pro kandidáty to znamená, že jejich týmy mají neomezený prostor při kreativní práci. Dokonce i kdyby šířily lži,“ píše ve svém textu Honza Tvrdoň. Novináři, kteří se tak jako v Deníku N zabývají takzvaným fact-checkingem, tak nebudou mít o materiál ke zpracování nouzi.

Už druhým dnem pokračuje Signal Festival, který rozzářil Prahu. Včera v noci město prochodil Gabriel Kuchta se svým fotoaparátem, některými ze světelných instalací a videomappingu se tak můžete pokochat i vy, kteří se ven do tmy nechystáte. Ale i když Gabo fotí famózně, naživo to bude ještě hezčí.

Intensive reflections on modernity, Jakub Pešek. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

V zrcadle Deníku N se objevuje další Tvář normalizace. Honza Wirnitzer vykresluje detailní portrét jednoho z nejinteligentnějších a možná i nejnebezpečnějších mužů, kteří hráli jednu z hlavních úloh v předlistopadovém Československu. Je jím poslední šéf StB Alojs Lorenc. Pokud jste ještě neviděli krimi seriál Jana Hřebejka Rédl (stále ke zhlédnutí v ivysílání České televize), tak doporučuji jako audiovizuální (fiction) doplněk k Honzově textu. Alojs Lorenc byl totiž zcela jistě předobrazem seriálového generála Ference.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera přednesl projev na tchajwanské oslavě a příští rok se chystá se skupinkou podnikatelů ostrov navštívit, čímž prý poněkud nakrknul Čínu. Jakubovi Zelenkovi Kubera potvrdil, že byl kvůli svým aktivitám „na koberečku“, přesněji řečeno na schůzce s dalšími ústavními činiteli (mj. s premiérem Babišem, prezidentem Zemanem i šéfem diplomacie Petříčkem), kteří ho podle jeho slov od dalších kontaktů zrazovali. „Všichni jenom říkali: Pozor na to, aby myš (Čína) neřvala.“

Jestli se v té nešťastné situaci kolem invaze tureckých vojsk do Sýrie ztrácíte tak jako já, nechte se trochu vést v rozhovoru Petry Procházkové s politoložkou Lucií Tongulovou. Čtenáři minimálně jednání (a motivace) turecké strany trochu osvětlí, ale příliš naděje nepřináší…

Luboše Xavera Veselého a jeho moderátorský styl i otázky si unisono pochvaluje prezident i premiér. Moderátor Českého rozhlasu je zároveň zakladatelem a hlavní tváří internetové televize XTV, na kterou nejspíš i Miloš Zeman občas přepíná ze svého oblíbeného teletextu. Odkud televize, která mj. získala hradní zakázku na natočení videospotů, vysílá? A kdo je její skutečný majitel? Po tom pátral Honza Moláček.

Tento týden padaly Nobelovy ceny, laureátům se věnujeme hned v několika textech.

Tomáš Nídr píše o čerstvém držiteli Nobelovy ceny míru Abiym Ahmedovi, který je rok premiérem Etiopie a pustil se do reforem. Ukončil válku se sousední Eritreou, propustil politické vězně, zrušil cenzuru a do nejvyšších pozic kolem sebe nominuje ženy.

Letošními hvězdami fyziky se stali tři astronomové – dva za objev exoplanet, třetí za „pohled do mnohem větších hlubin vesmíru, až k jeho samotnému počátku“, píše Petr Koubský. Stejný autor se věnuje i Nobelově ceně za chemii, která je podle něj hned ve dvou ohledech zvláštní. Po dlouhé době totiž nebyla udělena za objevy v biochemii a za vývoj léků, ale za chemii anorganickou. A za druhé? Jak to, že nebyla za objev a vývoj Li-ion baterií udělena už dávno, ptá se Petr. „Odpovídalo by to jak praktickému významu této technologie, tak množství obtíží, jež bylo třeba během jejího vývoje překonat.“

O dvou literárních nobelistech, o Olze Tokarczukové a Peteru Handkem, píše Ivan Adamovič. Zatímco volba polské autorky je označována jako „překvapivá, ale logická“, cena pro Rakušana Petera Handkeho je vnímána velmi kontroverzně, a to nejen kvůli „srbskému skandálu“. Šéf kulturní rubriky Deníku N čtenáře s oběma autory (i jejich „pozicí“ v literatuře i společnosti) seznámí. Nazývá je pěšími průzkumníky okrajů.

Přes kosti mrtvých, film Agnieszky Hollandové podle románu Olgy Tokarczukové s Miroslavem Krobotem v jedné z hlavních rolí. Foto: Archiv ČT

Kontext

Pátek patří naší – stále ještě můžeme říkat nové – příloze Kontext, kterou dává dohromady Filip Zajíček. A shodou okolností se do této víkendové přílohy tentokrát dostal i můj rozhovor o tom, jak devastující vliv do budoucna může na malinké děti mít ústavní výchova. Mimo svou či náhradní rodinu momentálně žije asi 1500 dětí mladších tří let a podle odborníků nemají takhle malé děti v žádném ústavu co dělat. „Miminko je největší egocentrik, mělo by mít na světě alespoň jednoho člověka, pro něhož opravdu bude středobodem vesmíru, alespoň na nějaký čas, v kojeňáku nic takového nemá,“ říká expertka Terezie Pemová v rozhovoru, v němž detailně popisuje stávající systém, ale navrhuje i možná řešení. „Udělejme vše proto, aby tam ty děti být nemusely, pomozme raději rodičům být dobrými rodiči nebo hledejme náhradní rodiny.“

Nesmírně zajímavý je (kon)text socioložky Johany Chylíkové o konkurzech (do orchestrů) „naslepo“, díky kterým je v dnešním světě vážné hudby spousta úžasných hráček. Přitom „…pravým důvodem zavedení přehrávek za plentou byly stížnosti hudebníků, kterým se nelíbilo, že dirigenti a ředitelé orchestrů obsazují hráčské pozice svými žáky a oblíbenci. Zakrytí hráče mělo zamezit vlivu osobních známostí, které do té doby hrály v procesu nabírání hráčů zásadní roli. Kdo mohl tušit, že to pomůže ženám, jež do té doby kvůli předsudkům neměly šanci přijímacím řízením projít?“ O překonávání předsudků hovoří Chylíková i ve Studiu N s Filipem Titlbachem.

A co a o čem se psalo (hlavně) jinde?

Dobře. Tak na něj dojde i v tomto Notesu. Alespoň jedenkráte rozloučení fanoušků a fanynek s Karlem Gottem objektivem našeho fotografa Gabriela Kuchty.

Poslední rozloučení s Karlem Gottem. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Do fronty na nábřeží se lidé řadili už od nočních hodin…

Někteří však ve frontě předbíhali. A pak se omlouvali.

Někteří šli jen tak kolem. Přesněji řečeno pravděpodobně do práce (v případě přistižené herečky Jany Bouškové do Národního divadla, zadním vchodem pro zaměstnance, který je v úrovni mostu na Žofín).

Zdroj: Blesk.cz

Některé emotivní atmosféra silně zasáhla.

A někteří vtipkovali na sociálních sítích.

A k nejsledovanější události dneška se vyjádřil i speciální korespondent Deníku N Jaz.

To je pro dnešek všechno, za Deník N vám přeji krásný raně podzimní víkend, předpověď počasí slibuje slunečnou sobotu a neděli s teplotami mezi 21 a 23 stupni, tak se nechte zlákat třeba k výletu do lesů, které už začínají chytat červenožlutou barvu.

Svůj Notes zavírá Lenka Vrtišková Nejezchlebová.

 

Notes

V tomto okamžiku nejčtenější