Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tokarczuková a Handke: Nobelova cena pro pěší průzkumníky okrajů

Olga Tokarczuk. Foto: ČTK
Olga Tokarczuk. Foto: ČTK

V loňském roce bylo udělení Nobelovy ceny za literaturu zrušeno po skandálu, při němž se ukázalo, že manžel jedné z členek Švédské akademie vynášel jména laureátů a poté byl také obviněn ze znásilnění, za které je nyní ve výkonu trestu. Letos byly proto uděleny ceny dvě. Za rok 2018 ji dodatečně získala Olga Tokarczuková a za letošek Peter Handke.

Polka Olga Tokarczuková je považována za jednu z nejdůležitějších současných polských spisovatelek. Její dílo je rozsáhlé, těší se všeobecné oblibě u čtenářů i kritiky a kromě samotného psaní je společensky angažovaná. Navíc je teprve patnáctou ženou, která toto ocenění obdrží (ze 116 laureátů). Dalo by se říci, ideální kombinace. Však ji také komentátoři označují za „překvapivého, ale logického laureáta“. Na rozdíl od Petera Handkeho, který se těší snad ještě vyššímu renomé jako literát, ale ze dvou důvodů nikdo nepředpokládal, že by takové ocenění mohl získat.

Tím prvním důvodem je Handkeho „srbský skandál“. Spisovatel, který se jinak příliš veřejně neangažuje, překvapil celý intelektuální svět, když se v 90. letech v době konfliktu v bývalé Jugosláviii veřejně jako jeden z mála postavil za režim Slobodana Miloševiče a neváhal šířit jeho lživou propagandu. (V roce 2006 dokonce s uznáním mluvil na Miloševičově pohřbu.) Následkem toho se vzdal nominace na Cenu Heinricha Heineho, neboť hrozilo, že kdyby ji převzal, vyvolalo by to skandál. A před pěti lety se sám Handke o Nobelově ceně vyjádřil, že představuje „falešnou glorifikaci“ literatury. Situaci nyní komentoval slovinský filozof Slavoj Žižek, že měl Handke nakonec pravdu, že se cena ukázala být falešnou: „To je dnešní Švédsko: schvalovač válečných zločinů získá Nobelovu cenu, zatímco se tato země podílí na zabití důstojnosti skutečného hrdiny dnešní doby, Juliana Assangeho.“

V Albánii, Kosovu a Bosně vyvolalo ocenění vlnu nevole. „Nikdy jsem si nemyslel, že se mi bude chtít zvracet z Nobelovy ceny,“ napsal například na Twitteru albánský premiér Edi Rama.

Druhým faktorem proti Handkeho ocenění je, že se komise pro udělování ceny snaží pokud možno dávat ocenění mimo skupinu, která na tomto poli v dřívějších desetiletích dominovala: bílým mužům z vyspělých zemí. Handke přitom zosobňuje právě tuto skupinu.

Nicméně rozhodnutí padlo a kulturní redaktorka Economistu Fiammetta Roccová to okomentovala slovy: „Oba spisovatelé mají velmi odlišný autorský styl, ale oba píší o těžce zkoušených zemích, o tom, kdo je majitelem paměti, a o hluboce lidské potřebě vyprávět příběhy. Má smysl je vnímat takto v páru spíše než jako dva nezávislé autory. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mám pocit, že vytvoření této dvojice dává smysl.“

Pravdou je, že oba spisovatelé mají jednu věc společnou – nutkání neklidně putovat periferiemi. A to jak osobně, fyzicky, tak ve svých literárních dílech.

Magická vypravěčka

Olga Tokarczuková se narodila v roce 1962. Vystudovala psychologii a pracovala jako psychoterapeutka. Debutovala v roce 1989 sbírkou básní, ale pak se již věnovala próze. Pozornost získal již její románový debut Cesta lidí Knihy z roku 1993, alegorický román posazený do Francie 17. století. Mezinárodně úspěšný román Pravěk a jiné časy je fantaskním, symbolickým popisem dějin polské společnosti na příkladu fiktivní vesnice Pravěk.

Denní dům, noční dům (1998, česky 2002) je opět historií místa nahlíženou lehce fantaskní optikou. Nejúspěšnějším dílem Tokarczukové je

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější