Deník N

Gambler má dnes svou hernu v kapse. A jeho nejbližší o tom nemají tušení, říká terapeut

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Kdyby se u nás zhmotnilo všechno, co naši klienti prohráli, byli bychom nejbohatší ústav na světě,“ říká Josef Šedivý, terapeut, specialista na patologické hráčství a spoluautor online poradny Koncimshranim.cz z organizace Sananim. Gambleři opustili „staré dobré“ automaty, své herny mají v kapse. V mobilu. „Po malinkých částkách roztáčí bubny hracího přístroje.“ Gamblerství se týká až 800 tisíc lidí v Česku. Hráčů a jejich rodin.

Před dvanácti lety jsem jako novinářka obcházela herny v Praze, v Kladně a v Ústí s patnáctiletým figurantem, psala jsem reportáž. Leckde ho nechali hrát a jednou mu k tomu i donesli pivo. Herny byly na každém kroku, v posledních letech jich výrazně ubylo. Ubylo i gamblerů?

Ne. Před těmi dvanácti deseti lety byla éra hracích automatů na vrcholu. Dneska je ale všechno jinak. Celé gamblerské odvětví úplně nejvíc ze všech patologií využívá moderní technologie, přesunulo se téměř kompletně na internet. Každý hráč má dnes hernu v kapse.

Klasické automaty ještě pořád existují…

Ale skomírají. Už jen kvůli regulacím, kdy herny už nesmí být herny, ale výhradně kasina, tedy musí mít alespoň jednu hru s obsluhou. Ale ono se to podnikům pořád vyplatí…

Adiktolog Karel Nešpor říkával, že stačí jeden gambler, aby uživil celou hernu.

Je to tak. V jedné herně v Praze 6 bylo třeba dvacet automatů, postupně je kvůli regulacím město rušilo, ale na jeden se nějak zapomnělo. Zůstal v provozu jediný a ta herna se ještě dlouho udržela. Neuvěřitelný byznys…

Ale hráči houfně odcházejí na internet, kde jeden gambler uživí lidí ještě víc než majitele jednoho herního baru s obsluhou. Hraní je dostupnější, nemusíte nikam chodit, peníze se utrácí snáz. (vytáhne mobil) Vezmu mobil, najdu apku, kliknu na přihlásit… A je to. Jak dlouho to trvalo? Deset vteřin? A můžu vsadit na jakýkoliv zápas. Klasický gambling je na ústupu, ale my terapeuti musíme držet krok především v internetovém prostředí.

Řekl jste: „Můžu vsadit na jakýkoliv zápas.“ Internetové hraní tedy rovná se sportovní sázení?

Ve velké míře. Nesmíte si ho ale představovat příliš sofistikovaně.

Jako když někdo kvůli sportovnímu sázení bedlivě sleduje třeba holandskou třetí ligu?

Tak to nejspíš není gambler. Tihle profesionální nebo skoroprofesionální sázkaři jimi vlastně nebývají, jsou si vědomi rizika, pečlivě studují, nač sází. Snaží se minimalizovat roli náhody. Ale dnes je sportovní sázení na internetu dostupné úplně pro každého a hraje se jen na náhodu, jako na starých dobrých automatech. Nejde o to vsadit, jestli za týden Sparta porazí Slavii, ale můžete s mobilem v ruce sledovat jakýkoliv zápas a sázet, jestli za dvě minuty padne gól, jestli do pěti minut padne žlutá karta. Takhle vás vtahují do hry.

Po malinkých částkách roztáčíte bubny hracího přístroje. V obýváku nebo kdekoliv jinde. Fungují tam stejné psychologické udičky. Stále přiživovaná naděje na výhru, napětí, vzrušení, sem tam výhra, která jen povzbudí utrácení. Máme klienty, kteří hrají v tramvaji, klientky, které hrají, když vaří večeři… Ano, i ženy takhle sází.

Tento byznys drží při životě i sportovní redakce televizí. I redaktoři České televize vyhlašují kurzy při přenosech. Před každým zápasem reklama! Pořád se bavíme o heroinu, o pervitinu, případně o alkoholu a zákazech kouření, ale reklamy na sázky běží všude, i dopoledne.

Výhra je jako orgasmus

Přiznávám, že jsem taky neměla tušení, jak široký je to problém…

Podle odhadů se patologické hráčství týká 800 tisíc lidí, což jsou tedy gambleři a jejich rodiny. Internetový gambling je nenápadný, spousta lidí o něm nemá tušení. A spousta lidí nemá tušení, že v něm jedou jejich blízcí. Gambleři často žijí dvojí život, dokážou nasekat obrovské dluhy, aniž to kdo tuší, ani ti nejbližší. A je pro ně velmi těžké se svému okolí přiznat.

Proč?

Společnost už se pomalu učí alkoholiky i toxikomany vnímat jako nemocné, zatímco gambleři jsou pro většinu lidí pořád jenom blbci, co nahází prachy do automatu.

Racionální část mozku to prostě nebere: Co z toho mají, když ví, že nevyhrávají, že jsou v minusu?

Přesně. Když se někdo ožere nebo zfetuje

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější