Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Nad Kanálem mlha – kontinent odříznut.“ Proč si Britové vlastně namlouvají, že Evropu k ničemu nepotřebují

Angličtí rybáři demonstruji za opuštění Evropské unie a proti brexitové smlouvě vyjednané premiérkou Mayovou. Hastings, 8 dubna 2018. Foto: Peter Nicholls, Reuters
Angličtí rybáři demonstruji za opuštění Evropské unie a proti brexitové smlouvě vyjednané premiérkou Mayovou. Hastings, 8 dubna 2018. Foto: Peter Nicholls, Reuters

Esej Pavla Bratinky: Odchod Británie z EU oživil otázku, jak vlastně průměrný Brit vnímá ostatní evropské národy, jaký pohled na ně je v Británii rozšířený. V této souvislosti jsem mnohokrát slyšel citovat okřídlený, ale nejspíše apokryfní titulek britských novin „Fog in Channel – Continent Cut Off“, tedy „Nad Kanálem je mlha, kontinent odříznut“. I ve zprávách BBC o počasí tato věta zaznívá, byť Evropan by spíše očekával, že mlha naopak odřízne Británii.

Výše uvedené svědčí o široce sdíleném přesvědčení Britů, že kontinentální státy jsou nějak více závislé na Británii než ona na nich a že její osud není s kontinentem nijak těsně svázán. Výsledek referenda o brexitu tento většinový britský pohled jen potvrdil. Podívejme se, nakolik to odpovídá historické realitě.

Začněme v době, kdy si kontinent poprvé vůbec všiml, že Británie existuje. Tedy kolem začátku našeho letopočtu. Vznik, expanze a konsolidace římského impéria, z jehož dědictví žijeme dodnes, se odehrály bez jakéhokoliv přispění lidí žijících na britských ostrovech. Ty se poté, co římské legie po dobytí Galie stanuly na břehu průlivu, staly logicky jejich dalším cílem. Během několika desetiletí se – až na skotské vrchoviny – změnily na římskou provincii. Dodnes jsou v Británii stopy po Hadriánově valu, který představoval její severní hranici, a dodnes objevujeme stopy po civilizaci, kterou tam Římané přinesli. Za jejich nadvlády také dorazilo na ostrov i do sousedního Irska křesťanství.

V roce 410 se však římské jednotky stáhly, aby posílily hroutící se obranu proti barbarům přicházejícím na evropský kontinent z východu. O tom, jak se v Británii žilo po jejich odchodu, se zachovalo minimum zpráv. Ty ale svědčí o politickém rozpadu, vzájemných válkách původních Britů mezi sebou a posléze proti Anglosasům, kteří do Británie vpadli z kontinentu (z té doby též pochází legenda o králi Artušovi).

V posledních desetiletích sedmého století a začátkem osmého století prokázala Británie velkou službu kontinentu, respektive jeho západní části, kde přežívala francká říše. Na urgentní žádost papeže dorazili z Británie do říše Franků vzdělaní klerici, kteří nejen významně posílili duchovní život a vzdělanost tehdejší společnosti, ale rozhodujícím způsobem poskytli legitimitu nové královské dynastii, která nakonec přivedla na trůn prvního velkého vládce Západu – Karla Velikého. A byla to životaschopnost jeho říše a následných států, co zabránilo možné invazi islámu z Pyrenejského poloostrova do nitra Evropy.

O několik století později – v roce 1066 – zase kontinent ztělesněný Vilémem Dobyvatelem vyrazil do Británie, lépe řečeno do Anglie, neboť tehdy se již Skotsko ustavilo jako samostatný stát na severu Británie. Výboj tohoto vládce vévodství ze severní Francie odstartoval tentokrát již nepřetržité prolínání dějin Británie s dějinami kontinentu v následujících staletích – na prvním místě s dějinami Francie, ale také Nizozemí, Říše římské národa německého a dalších. Prolínání mělo samozřejmě často podobu válek. Připomeňme, že proti anglickým vojákům bojoval i český král Jan Lucemburský.

Nezapomínejte na smlouvu ze 14. století

Zajímavým dokladem stálé zainteresovanosti Anglie v poměrech na kontinentu je smlouva o spojenectví mezi Anglií a Portugalskem uzavřená roku 1373. Tato smlouva přiměla Anglii přispěchat v roce 1386 na pomoc Portugalsku proti pokusům Kastilie, která se snažila – s pomocí Francie – Portugalsko ovládnout. Smlouva nebyla nikdy zrušena – naposledy se o ní Británie zmínila v roce 1982 během války o Falklandy.

Pro zajímavost citujme, co smlouva deklarovala: „Mezi našimi králi a jejich následníky, jejich panstvími, zeměmi, dominii, provinciemi, vazaly a všemi poddanými budou opravdová, vzájemná, stálá a věrná přátelství, setkávání, spojenectví a svazky upřímné lásky; rovněž jakožto opravdoví a věrní vládci budou od nynějška přáteli k přátelům, nepřátelé k nepřátelům toho druhého a budou si navzájem pomáhat na moři i na souši proti všem lidem, živým i mrtvým, bez ohledu na jejich postavení, hodnost a stav a proti jejich zemím, panstvím a dominiím.“

Tato slova ilustrují vskutku těsný svazek dvou království, jednoho z Británie a druhého z kontinentu, která svoji spolupráci na život a na smrt zdůvodňují jednoduše tím, že se jejich vládci rozhodli být přáteli!

Během 16. a 17. století to byl kontinent, kdo zabránil islámu v podobě osmanské říše proniknout dál do Evropy. Turecké turbany

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Esej

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější