Deník N

Každý má právo na ochranu proti násilí. I „komunistická mlátička“, na niž si vyšlápl starosta Řeporyj

Právo na slušné zacházení musí mít každý. I ten, kdo nám z jakýchkoliv důvodů není sympatický. Foto: Adobe Stock
Právo na slušné zacházení musí mít každý. I ten, kdo nám z jakýchkoliv důvodů není sympatický. Foto: Adobe Stock

Komentář Evy Romancovové: Policie stíhá starostu Řeporyj Pavla Novotného za podněcování k vraždě komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, což vyvolává vášnivé debaty o tom, kde začíná a končí svoboda slova. Určit jednoznačnou hranici v podobných případech není snadné, lze se ale zamyslet nad tím, co a proč ještě můžeme považovat za přípustné.

Nejdříve si shrňme fakta: Komunální politik ODS v květnu napsal na Twitter, že by Ondráček (to je ten, který jako člen Pohotovostního útvaru VB zasahoval proti demonstrantům během Palachova týdne v roce 1989, což mu vyneslo přezdívku zmíněnou v titulku) měl viset za svou návštěvu ukrajinského Donbasu, který ovládají proruští separatisté. Přitom podobných prohlášení jsou sociální sítě plné, policie je nechává bez povšimnutí, nebo dokonce odkládá trestní oznámení.

Verbální trestné činy jsou zvláštní kategorie. Společnost jejich stíháním uznává, že zlé slovo může mít v důsledku také ničivou sílu, jako rána pěstí nebo kulka. Shoda na tom, kdy je riziko dost vysoké, aby odůvodnilo nutnost potrestat za „pouhá slova“, se však hledá komplikovaně. Chybí jednoznačnost, kterou s sebou nese například vražda nebo krádež.

Kromě toho u řady verbálních trestných činů porovnáváme konflikt dvou chráněných zájmů, kde na jedné straně stojí nejdůležitější politické právo – právo na svobodu projevu. Každý stát také k věci přistupuje vzhledem ke svým historickým zkušenostem odlišně a to posuzování věci dále ztěžuje. Ale tím výčet komplikací zdaleka nekončí.

Když se ani odborníci neshodnou…

Nejen společnost se nedokáže dobře shodnout na tom, kdy nějaký projev přestoupí hranici, za kterou se z něj stane trestný čin. Ani příslušné orgány nepostupují plně ve shodě a jejich posouzení je pro veřejnost často zcela nepředvídatelné. Z posledních několika let lze vyjmenovat řadu kontroverzních výsledků. Například tykadla domalovaná na předvolebních plakátech byla posouzena jako trestný čin. Přání smrti nebo znásilnění aktivistce bylo odloženo s tím, že trestné není. Výzvy k usmrcení prvňáčků na fotografii naopak jako trestné posouzeny byly. Fiktivní popravy představitelů vlády na odborářské demonstraci byly v pořádku, šibenice s nápisem Evropská unie byla přestupkem, házení vajec a jiných předmětů na prezidenta republiky na druhou stranu nebylo ani to.

Nekonzistentní posuzování uvedené v předchozím odstavci vzbuzuje obavy, zda jsou policisté a státní zástupci ochotni a schopni

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější